HANÁK, P. Optická detekce elektrogramů [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2013.
Pan Bc. Pavel Hanák měl za úkol ve své diplomní práci provést jednak literární rešerši o možnosti snímání elektrogramů s využitím napěťově citlivých barev, měl se zaměřit i na problematiku optických senzorů využitelných pro tento účel, popsat šumové vlastnosti optických detektorů a popsat souhrnně všechny možné zdroje rušení snímaného signálu. Měl také navrhnout metody pro potlačení rušení v snímaném signálu a realizovat je v programové prostředí MATLAB. Na závěr měl rozebrat výhody a nevýhody navržených metod s ohledem na možné zkreslení signálu. Pan Hanák ve své diplomní práci popsal možné postupy využívající ke snímání elektrogramů z izolovaného srdce napěťově citlivých barev. Popsal i zdroje šumu související s použitelnými detektory a rozebral jejich vlastnosti. Navrhl dvě metody filtrace snímaného elektrogramu, dosažené výsledky zhodnotil a porovnal výhody a nevýhody navržených metod. Po formální stránce je předložená diplomní práce zpracována na průměrné úrovni. Některé převzaté obrázky mají nižší kvalitu. To ovšem autor práce nemohl ovlivnit. Řešení zadání věnoval přiměřenou péči, o čemž svědčí rozsáhlý seznam použité literatury. V průběhu řešení diplomní práce pravidelně dojížděl na konzultace. Zadání podle mého soudu splnil. Proto diplomní práci pana Hanáka doporučuji k obhajobě.
Práce obsahuje poměrně rozsáhlou kompilační část o možnostech snímání akčních potenciálů z izolovaných srdcí pokusných zvířat s využitím napěťově citlivých barviv, dále o optických senzorech a poměrně podrobně se autor zabývá šumovými vlastnostmi optických detektorů. Tuto část zadání autor splnil, chybí zde však souhrnné poznámky k frekvenčním vlastnostem šumu, které by mohly být užitečné k úvahám o volbě metody pro jeho potlačení. Hlavním cílem práce bylo potlačení šumu ze snímaných signálů. Postrádám informaci, která ze tří dříve uvedených metod snímání byla použita k získání signálů, které autor zpracovával. Problematice filtrace autor věnuje bohužel jen 10 stran textu. Spektrum rušení se překrývá prakticky s celým spektrem užitečného signálu, což do značné míry zpochybňuje použití lineární filtrace. Autor nicméně použil dolní propust s mezní frekvencí 30 Hz jako první variantu, hodnotu zvolené mezní frekvence vybral intuitivně. Jako druhou variantu vybral nelineární filtraci založenou na dyadické vlnkové transformaci (DTWT), od které se dají očekávat příznivější výsledky; správně se rozhodl pro variantu redundantní DTWT. Navzdory poznámkám o prahování koeficientů transformace však z práce vyplývá, že po rozkladu do celkových 6 kmitočtových pásem autor nuluje nejvyšších 5 pásem (viz obr. 41 a 42 na str. 51) a ponechává pouze pásmo do přibližně 30 Hz. Neuvedl použitou banku rozkladových filtrů ani nastavení prahu, pokud prahování vůbec použil. Výsledek této filtrace se velmi podobá výsledku po lineární filtraci. Tímto pokusem autor končí. Zmínil se sice i o existenci wienerovské vlnkové filtrace, ale k jejímu použití se bohužel neodhodlal. O porovnání kvality výsledků obou typů filtrů pomocí poměru signál/šum se bez bližšího vysvětlení odvolává na použití převzatého programu. Tuto část zadání měl autor splnit podstatně lépe. Po formální stránce mám výhrady k seznamu použité literatury, kde jsou některé zdroje neúplně popsány (chybí např. názvy časopisů či sborníků). Obrázky jsou v práci chaoticky číslovány.
eVSKP id 66049