ZLATNÍČEK, R. Rekonfigurovatelná flíčková anténa [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2011.

Posudek vedoucího

Raida, Zbyněk

Cílem diplomové práce bylo navrhnout vícepásmovou flíčkovou anténu. Ladění jednotlivých pásem bylo založeno a spínání přizpůsobovacích pahýlů PI diodami. V prvé fázi byl vytvořen kompletní model navrhované antény s ladicími pahýly v programu ANSOFT Designer. Následně byl model optimalizován, vyroben a experimentálně byly ověřeny jeho vlastnosti. Rozdíly mezi změřenými a vypočtenými parametry byly řádně zdůvodněny. Student pracoval na projektu aktivně a s velkým nasazením po celou dobu řešení. Formální zpracování práce je na dobré úrovni. Student využíval jak českou tak mezinárodní odbornou literaturu.

Posudek oponenta

Polívka, Milan

Diplomant se zabýval návrhem a realizací rekonfigurovatelné flíčkové antény pro kmitočtové přepínání, při níž získal cenné zkušenosti v návrhu flíčkových zářičů a práci s miniaturními PIN diodami. V práci dosáhl poměrně dobré shody v impedančních měřeních na všech třech pracovních kmitočtech. Měření směrových charakteristik však vykazovala proti simulacím hluboká minima v hlavním laloku. K práci mám několik věcných a formálních připomínek. V textu není zcela jasné, proč byla anténa nejprve navržena na substrátu RO3006 a po té opětovně navržena na substrát AD600 s téměř 2,5x vyšší výškou, na němž byla po té realizována. Porovnání simulovaných a měřených dat lze provést pouze pro shodný substrát. Z tohoto pohledu je modelování na RO3006 nadbytečné. Střední vodič SMA konektoru je třeba pro kmitočty několika jednotek GHz maximálně zkrátit (až cca 0,5 ÷ 1 mm), jinak představuje významnou diskontinuitu na mikropáskovém vedení. Jeho délku lze dle obr. 39 odhadnout na 1/3 (!) rezonanční délky vlastní flíčkové antény. To může být jedním z důvodů pro vznik stojatého vlnění podél napájecího vedení a poměrně velké ztráty, kdy měřený koeficient odrazu mezi rezonančními kmitočty nabývá hodnot -3,5 ÷ -5,0 dB (oproti -1 dB v simulaci), viz srovnání v obr. 19 – 21 a 42 – 44. Zisk ani účinnost zářiče nebyly vyhodnoceny, což bych uvítal zejména s ohledem na úzkopásmovost zářiče a realizované přelaďování o cca ± 10 %. Je pouze konstatováno, že „zisk není velký“ (str. 37). Výrazné zvlnění hlavního laloku s minimy až –15 dB by si zasloužilo hlubší rozbor např. pomocí vyhodnocení proudového rozložení na celé struktuře vč. napájecího vedení s pahýly. Tak výrazné zvlnění spíše napovídá vzniku stojatého vlnění podél napáječe podílejícího se na vyzařování než na parazitní odrazy v bezodrazové komoře. Umístění motivu zářiče mělo být pokud možno do středu zemní desky. Lze předpokládat, že tyto zkušenosti získá diplomant až po delší praxi. Z formálního pohledu bych zejména vytkl nečitelné popisy os v grafech impedančních parametrů a nevyhodnocení relativních odchylek pracovních kmitočtů v simulaci a měření. Práci hodnotím stupněm C (dobře) a doporučuji k obhajobě.

eVSKP id 39399