PARTL, Z. Design bezpilotního doručovacího letounu [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta strojního inženýrství. 2018.

Posudek vedoucího

Haltof, Vladimír

Navržený design je ve výsledku konzistentní a formálně splňuje požadavky vyplývající ze zadání. Jeho nedostatkem je skutečnost, že vznikal spíše "sochařsky", a tudíž přímo nevychází z konstrukce a technologie, což by více odpovídalo zpracovávanému tématu a umožnilo by přijít s futurističtějším, či více high-tech řešením. Za největší klad práce považuji volbu koncepce s ochranným lemováním kolem vrtulí, které přispívá k bezpečnosti a celkové robustnosti letounu. Dále oceňuji výrazné barevné řešení a práci s funkčními prvky (kamery, snímače) na těle letounu, které zvyšují dynamiku, atraktivitu a technické vyznění designu. Pro design je důležité i hodnocení designérských kvalit práce: zpracování modelu - B, úroveň tvarové kultivace - B, barevnost navrženého designu - A, grafická úprava výkresů - C. Diplomová práce splňuje všechny body zadání a obsahuje vlastní výsledky k tématu Design bezpilotního doručovacího letounu v oboru průmyslový design.

Posudek oponenta

Surman, Martin

Bc. Zdeněk Partl se ve své diplomové práci věnuje designu bezpilotního doručovacího letounu. Úvod diplomové práce je zaměřen na historický přehled a současnou produkci bezpilotních letounů, jejich technické parametry a jednotlivé funkční součásti. Následně jsou definovány projektové cíle a představeny celkem tři variantní studie designu. V této části práce mohl autor prezentovat kresebné variantní návrhy dokumentující jeho myšlení a genezi výsledného řešení. Finální designérský návrh kvadrokoptéry je vizuálně zdařilý, s výrazným organickým tvaroslovím a jasným tvarovým záměrem. Autor se ve své koncepci rozhodl využít osvědčenou čtyř vrtulovou koncepci a dostupné a ověřené komponenty, které zajistí, alespoň jak tvůrce předpokládá, doručení zásilky do hmotnosti 2,5 kg na vzdálenost 10 km. Vizuálně signifikantním, ale poněkud diskutabilním prvkem celé konstrukce dronu je navržený, poměrně masivní ochranný kryt vrtulí s integrovanými LED zdroji. Obávám se, že toto řešení jednak nezanedbatelně zvýší celkovou hmotnost letounu a tím samozřejmě sníží jeho hmotnost užitkovou a současně zhorší aerodynamiku při dopředném letu a jeho chování v silnějších poryvech větru. Na trhu existuje nepřeberné množství dronů s kryty vrtulí. Tyto ochranné prvky jsou však navrženy mnohem subtilněji a to právě ve snaze ušetřit celkovou hmotnost letounu při zajištění jeho maximální bezpečnosti. Drobné výhrady mám rovněž k prezentovanému podvozku s motivem příhradové konstrukce, který působí vizuálně poněkud archaicky a těžkopádně a tvarově nekomunikuje s kapotáží letounu. Současně se domnívám, že celý, možná až příliš složitý mechanismus jeho sklápění (konkrétně čtyři elektromotory se šnekovým soukolím) svou hmotností dále zbytečně snižuje užitečné zatížení dronu. Slabinou celé koncepce je rovněž fakt, že k bezpečnému přistání dronu a předání zásilky je nezbytná dostatečně velká volná plocha bez stropního krytování zhoršujícího kvalitu GPS signálu, což výrazně omezuje distribuční možnosti v husté městské zástavbě. Je pravděpodobné, že úplný, nebo alespoň částečný autonomní provoz je poměrně blízkou budoucností značné části existujících kategorií dopravních prostředků. Předložené designérské řešení je však pouze začátek dlouhé cesty, při které je nutno dořešit množství technických, provozně bezpečnostních a legislativních aspektů. Přestože diplomová práce Bc. Zdeňka Partla obsahuje větší množství gramatických chyb a stylistických neobratností, je koncipována logicky a přehledně, svým rozsahem naplňuje definované požadavky a proto ji doporučuji k obhajobě.

eVSKP id 109575