HOLEŇÁK, R. Komplexní iontová analýza složení antikorozních vrstev [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta strojního inženýrství. 2019.

Posudek vedoucího

Bábor, Petr

Tato práce se věnuje analýze antikorozivní vrstvy pomocí širokého spektra analytických metod založených na interakci iontů s pevnou látkou. Student musel všechny tyto metody zvládnout jak po experimentální stránce, tak z hlediska interpretace měřených dat. Součástí práce bylo kromě měření metodami RBS, EBS i zprovoznění metody PIXE na pracovišti Uppsalské univerzity, kde byla provedena většina experimentů. Po návratu na domácí pracoviště byly tyto experimenty doplněny další metodou SIMS. Výsledkem intenzivní práce studenta je komplexní analýza antikorozní vrstvy využívající silné stránky jednotlivých metod. Tento komplexní přístup se podařilo publikovat v impaktovaném časopise a článek je uveden jako příloha práce. Jedná se již o jeho druhý publikovaný článek, první s jinou problematikou byl přijat krátce po dokončení bakalářského studia. Kromě této práce se student zabýval i dalšími úkoly v rámci spolupráce s firmou On Seimoconductor, ty však nebyly součástí diplomové práce. Student prokázal nejenom schopnost inženýrského přístupu při řešení dané problematiky, ale stal se již mladým vědcem, proto nemohu hodnotit jeho práci jinak než stupněm A a popřát mu hodně zdaru při jeho doktorském studiu na Uppsalské univerzitě.

Posudek oponenta

Král, Jaroslav

Téma diplomové práce Bc. R. Holeňáka je velmi aktuální pro zajištění správné charakterizace tenkých vrstev, které hrají významnou roli v nových rozvíjejících se technologiích, a to s použitím analýz rychlými ionty – IBA. V předložené práci přesvědčivým způsobem autor splnil její zadání. Vzhledem k tomu, že aplikace iontového svazku na pevné látky dosud není zcela běžným technologickým postupem, zhruba polovina textu se věnuje stručnému přehledu fyzikálních základů interakce iontů s pevnou látkou a také technice, se kterou jsou ionty aplikovány na analýzy, od tvorby iontů po detekci produktů jejich interakcí s látkou. Stručně charakterizuje i soubory programů užívané k vyhodnocování naměřených dat. V další části pak seznamuje čtenáře s částí aparatury – iontové linky T4 od tandemového urychlovače pelletron v labotatoři Tandemu na Uppsala University, kterou měl k disposici pro realizaci metody PIXE a jejího přiřazení k metodám využívajícím kinematiky binární srážky - RBS, EBS a ERDA. Přípravu a ověření detekčního systému pak následují měření vzorků, připravených pro analyzování vrstevnaté struktury s Cr, Fe a Ni, které nelze dobře rozlišit samotnými rozptylovými metodami, a s příměsí uhlíku a také s pozorností k výskytu kyslíku (jako produktu eroze). Kombinovaným využitím EBS, PIXE a ERDA(ToF, s primárními ionty Io energii 36MeV) pak dochází k relativně přesnému stanovení rozsahů koncentrací a tlouštěk jednotlivých vrstev i rozložení uhlíku ve vzorcích i k lokální přítomnosti kyslíku. V laboratoři CEITEC potom ještě metodou SIMS ověřuje výsledky z EBS a ERDA a PIXE z Uppsaly. Závěrem ukazuje, že se současným použitím metod IBA (tj. total IBA) je možno charakterizovat přítomnost i blízkých prvků s přesností kolem 1 %. Práce sice končí úvahami, jak by se ještě dala taková analýza zlepšit, ale je třeba mít na mysli i fakt, že pro kvantitativní vyhodnocení je třeba vycházet z dalších hodnot, jejichž přesnost často nemusí být tak vysoká. Podle autora je právě ta část, zabývající se kombinací metod IBA, jeho hlavním příspěvkem k práci. A to je také hlavní přínos této práce. Ověřená přesnost dosažitelná kombinací metod IBA má jistě praktický význam pro technologie a charakterizaci tenkých vrstev. Uspořádání textu této práce shledávám účelným a nemám připomínky k formálním náležitostem. I když některé jazykové tvary se mi nezdají, nechci je kritizovat, nejsem odborník pro angličtinu. Snad jen různé tvary slova nukleus by nemusely být systematicky nahrazovány tvarem nuclei. Lepší seznámení autora s odpovídající oblastí atomové fyziky a interakce záření s látkou by zabránilo nesprávnému označení jevu – Braggův pík (Fig. 1.4), nebo umístění cesia „zcela vpravo v periodické tabulce prvků“ (str. 42). To zbytečně kazí dojem z předložené práce. Text ve Fig. 1.3 je bez dalšího komentáře jen hrubým přiblížením. Použití iontů He místo H (str. 37) ne tak pro větší účinný průřez, ale pro lepší hmotnostní rozlišení. Některé další drobnější chyby či nedostatky, především v obecné části, bych zanedbal s ohledem na hlavní význam této práce – demonstraci výhody současného použití nškolika IBA metod pro analýzy tenkých vrstev.

eVSKP id 117581