BAĎO, M. Defdet – Inovační metoda detekce defektů kapacitních senzorů [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2025.
Cílem práce studenta bylo navrhnout a realizovat systém pro detekci vadných vodivých drah u kapacitního dotykového senzoru. V teoretické části se student musel důkladně seznámit s problematikou kapacitních dotykových senzorů. Měřicí principy a detekce dotyku. Následně provedl rešerši možných metod pro detekci defektů. U metod, které mohl realizovat provedl student kontrolní metody. Metody posléze vzájemně porovnal a vyvodil tu nejvhodnější. V praktické části student na základě vybrané metody navrhl měřicí systém, který následně realizoval a ověřil na několika senzorech. Pro měřicí systém následně navrhl komplexnější systém pro přepínání jednotlivých měřicích drah. Po návrhu jej realizoval ve dvou verzích, ze které vybral jednu finální. Tuto verzi poté opět podrobil měření a ověření a následně pro ni navrhnul PCB. Následně se student seznámil s aktuálním stavem zaznamenávání defektů do databáze ve firmě FORTES interactive. Na základě zjištěného navrhl a realizoval databázový systém, který bude aktivně používán a vylepšován pro lepší porozumění nových vad, které mohou vznikat při výrobě kapacitních dotykových senzorů. Student projevil silné inženýrské schopnosti, píli a schopnost přizpůsobit se nečekaným problémům. Na počátku práce nebylo zřejmé zda-li metoda bude vhodná a zároveň nebylo zřejmé, zda-li existuje metoda, kterou by student potvrdil funkčnost metody aktuální. Obě nejistoty se ukázaly oprávněné, jelikož metoda vykazuje, že není všemocná a zároveň ověřit funkčnost se ukázalo býti problematické. Metody pro ověření jsou limitovány zejména velikostí testovaného vzorku. Vzorky nebylo možné upravit do menších velikostí a defekty se objevovali jen u velkých senzorů, nebylo je tedy možné podrobit přesným optickým či rentgenovým metodám. U dalších metod by bylo nutné je vyvinout a odladit, což by zabralo minimálně další diplomovou práci. Student se také potýkal s časovým presem, jelikož některé poškozené vzorky bylo nutné opravit, aby byly splněný závazky klientům firmy FORTES interactive. Tím často docházelo k invalidaci měřených dat. Měřená data starou verzí měřicího systému nebylo možné potvrdit měřením s novým systémem, jelikož senzor s defektem už neexistoval. Student tedy provedl velký kus práce na měřeních, které nemohl nijak využít a proto je tedy ani neuváděl do práce. S tímto problémem se nakonec vypořádal vytvořením vlastních defektů na senzorech, které nebylo nutné odeslat zákazníkovi. Výsledkem práce studenta je funkční systém na detekci defektů. Tyto defekty lze řádně zaznamenat a uložit pro další analýzu problémů. Tento systém bude využíván ve firme FORTES interactive pro porozumění příčin vznikajících vad a pro její následné odstranění. Student řádně a pravidelně konzultoval. Pracoval zodpovědně a samostatně. Student svým přístupem a pílí prokázal své inženýrské schopnosti. Práci navrhuji k obhajobě s hodnocením A/90b.
Zadání diplomové práce obsahuje šest bodů. První dva mají teoretický charakter – týkají se popisu principu kapacitního snímání a přehledu metod detekce vad. Tato teoretická část je však zpracována mimořádně stručně a jen minimálně podložena odbornou literaturou. Kapitola 1, věnovaná principům kapacitního snímání, je velmi povrchní – má rozsah pouhých dvou stran a postrádá hlubší rozbor fyzikální podstaty, technologických variant snímání či existujících modelů. V kapitole 2 je přehled použitelných metod, které zřejmě diplomant sepsal na základě vlastních úvah. Chybí mi zde systematický přehled dostupných metod detekce defektů tak, jak jsou známy z odborné literatury. Tyto dvě části práce hodnotím jako splněné pouze na zcela minimální úrovni. Zbývající čtyři body zadání se týkají návrhu, realizace, ověření a rozšíření měřicího systému. Ty považuji za formálně splněné, avšak s následujícími výhradami. Text je sice obsáhlejší a převážně srozumitelný, ale stylisticky těžkopádný. Práce se příliš soustředí na detailní popis kroků, které diplomant provedl, místo aby systematicky a přehledně prezentovala klíčové principy, závěry a výsledky. Nepřiměřeně velký prostor je věnován technickým detailům zapojení a experimentálním parametrům (např. přiřazení vodičů ke konkrétním pinům), zatímco přehledné a srozumitelné vysvětlení zvolené koncepce – například formou blokového diagramu – zůstává upozaděné. Mnohé pasáže tak působí jako technický deník, z něhož si čtenář musí výslednou logiku metody domýšlet mezi řádky. Mezi plusy je možné vnímat silnou praktickou složku a fakt, že autor prokázal schopnost samostatně navrhnout a realizovat technické řešení. Práce je však málo systematická a nedostatečně teoreticky ukotvená. Autor se dále zabývá zefektivněním systému, ukládáním dat do databáze a nastíněním možností automatizace pomocí řízeného posunu stylusu. Tyto části jsou funkčně přínosné, avšak místy jsou srážený odborně chybnými tvrzeními, např. „Textové/CSV/Excel súbory je veľmi jednoduchý databázový systém“. Přes zmíněné nedostatky je výsledkem diplomantovy práce technické řešení, které zřejmě funguje, proto práci hodnotím stupněm C, 70 bodů.
eVSKP id 168134