MÁSILKO, J. Syntéza vysokopevnostních kompozitů na bázi anorganického cementu a polymeru [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta chemická. 2012.
Student svědomitě plnil úkoly požadované pro splnění podmínek studia v DSP. V termínech absolvoval jednotlivé zkoušky a u státní doktorské zkoušky prokázal vysokou úroveň znalostí. Je tvořivý, experimentálně zručný a dobře organizoval svou vědeckou práci a přípravu experimentů. V závěrečných etapách vypracování dizertační práce prokázal schopnost analyzovat vztahy mezi výsledkem získaným experimentálně a procesy probíhajícími ve struktuře materiálů a projevil schopnost formulovat závěry vedoucí ke zevšeobecnění výsledků. Zúčastnil se prací, které umožnily nákup špičkové experimentální techniky. Při zkouškách a vědeckých diskusích je spolutvůrcem tvůrcem tvořivé atmosféry. Významně přispěl k propagaci výzkumu chemie při akcích pořádaných fakultou.
„Syntéza vysokopevnostních kompozitů na bázi anorganického cementu a polymeru“ Předložená disertační práce pana Ing. Jiřího Másilka se zabývá vývojem nových kompozitních materiálů na bázi anorganického cementu a polymeru. Disertační práce je zpracována v doktorském studijním programu „Chemie, technologie a vlastnosti materiálů (P2820) ve studijním oboru „Chemie, technologie a vlastnosti materiálů (2808V016“. Disertační práce má 103 stran včetně příloh a literatury. Práce je strukturována do logicky uspořádaných samostatných 6 kapitol: Úvod, Cíl práce, Teoretická část, Experimentální část, Výsledky a diskuze a Závěr První kapitola práce „Úvod“ je věnována všeobecnému přehledu problematiky MDF materiálů. Ve druhé kapitole autor uvádí cíle své práce, které jsou jasně formulované. Třetí kapitola „Teoretická část“ je věnována rešerši o aktuálnosti a perspektivě MDF kompozitů a je zpracovaná na vysoké úrovní. Autor čerpal informace i z nejnovějších vědeckých zdrojů a poznatky z literatury jsou stylově i odborně dobře zpracované. Disertační práce je příspěvkem k aktuální problematice vývoje moderních kompozitních betonů, které mají výrazně lepší fyzikální a mechanické vlastnosti ve srovnání s běžnými cementovými materiály. Jedná se o MDF (Macro Defect Free Cements), které patři do třídy vysokohodnotných betonů s nadprůměrnými mechanickými, fyzikálními a chemickými vlastnostmi. Vývoj takových betonu vyžaduje nejen vyběr typu cementu, ale i nových polymerních nebo sítovacích přísad a anorganických příměsí. MDF kompozity mají vyšší pevnost v tahu za ohybu, Youngův modul pružnosti ve srovnání s hliníkem, sklem a dřevem. Stavební materiály na bázi Portlandského cementu představují složitý systém s heterogenními charakteristikami jako jsou chemické a mineralogické složení, různé polymorfní modifikace, distribuce velikosti a tvar částic. Složitější systém je beton, jehož vlastnosti závisí nejen na samotném cementu, ale zejména na vodním součiniteli, agregátech, teplotě, plastifikační přísadě, příměsi apod. Na druhé straně vlastnosti dnešních betonů nevyhovují náročným podmínkám pro některých aplikace. Vlastnosti MDF kompozitů jsou výsledkem interakce mezi cementovými minerály a polymerem, co vede k síťovaní matrice a výrazně se snižuje pórovitost betonu a tak vzniká materiál bez makropóru. Kvalita MDF kompozitů nezávisí jen na složení, ale i na způsobu přípravy (Twin-roll mixer). Ukázalo se, že hlinitanový cement spolu s polyvinylalkoholem byl vhodný pro syntézu MDF kompozitů. Poměrně široké téma, kterému se práce věnuje, je vysoce aktuální. Nevýhodou MDF materiálů je jejich citlivost na vlhkost. Mnohé studie poukázaly na fakt, že MDF materiály ztrácejí pevnost a stabilitu ve vlhkém prostředí, kvůli pokračujícímu hydratačnímu procesu. Důvod takové citlivosti můžeme hledat v mikrostruktuře samotného kompozitu, která se skládá z různých oblastí: nezhydratovaná cementová zrna, oblast polymerní fáze a oblast mezifáze. Právě oblast nezhydratovaných zrn je citlivá na vlhkost. Je několik způsobů zvyšovaní odolnosti MDF materiálů vůči působení vlhkosti: přídavek síťovacích přísad (různé polymery, křemičitan sodný, polyfosfáty) nebo použití organických nátěrů. Autor popsal detailně mechanismus účinkování síťotvorných přísad a má jasnou představu o stabilizaci MDF materiálů ve vlhkém prostředí. Použití organického nátěru a tepelné zpracovaní polymerů zvyšují odolnost i pevnost MDF materiálů. Čtvrtá kapitola „Experimentální část“ je rozsáhlá a dokumentuje, že autor používal pro dosažení vytýčených cílů moderní metody a přístroje (optická mikroskopie, rentgenová difrakční analýza, energodisperzní analýza-EDS, termické metody -TG /DTA apod.). Zvolené metody lze označit za adekvátní ke stanoveným cílům a zaměřením práce. Autor charakterizoval, různé vstupní suroviny (hlinitanový cement –Secar 51, polyvinylalkohol Gohsenol GH -17, síťovací činidla –Tyzor), které používal ve svoje práci. Postup přípravy byl zvolený tak, aby se mohl posoudit vliv vlhkosti na konečné vlastnosti MDF materiálů za laboratorních podmínek a při 100 % relativní vlhkosti a ve vodě po 1 a 7 dnech. Konstatuji, že byl zvolen náročný postup práce z hlediska realizace a zpracovávaní experimentálních výsledků. Ve výsledku této části práce chci jako oponent zdůraznit silné stránky experimentálního výzkumu a nepochybně originalitu a autenticitu výsledků práce disertanta. Pátá kapitola „Výsledky a diskuze” je věnována přehledu dosažených výsledků a jejich interpretacím. Práce přináší významné nové výsledky, co se týče zlepšování odolnosti MDF materiálů vůči vlhkosti a autor práce přispěl relevantním způsobem k vědeckému poznání mechanizmu hydratace MDF cementu a realizoval velice úspěšně zadání disertační práce. Vývoj MDF materiálů otevírá i možnost zužitkování průmyslových odpadů a tím přispívá ke zlepšení životního prostředí. Výsledky jsou však přímo nebo po malé modifikaci aplikovatelné i v praxi. Poslední kapitola práce „Závěr“ “ je věnována shrnuti podstatných výsledků a vizi budoucnosti výzkumu MDF materiálů. Závěr Závěrem konstatuji, že při zpracování disertační práce prokázal ing. Jiří Másilko výbornou znalost teoretických poznatků a má přehled o aktuálním stavu problematiky MDF materiálů. Autor byl samostatný v tvůrčí práci v daném oboru a práce splňuje požadavky standardně kladené na disertační práce v studijním programu „Chemie, technologie a vlastnosti materiálů“. Proto doporučuji přijmout disertační práci Ing. Jiřího Másílka k obhajobě a na základě úspěšné obhajoby udělit mu akademický titul „Philosophiae doctor“, ve zkratce Ph.D. V Bratislavě 5.04.2012 doc. Dr. Ing. Martin Palou
xx
eVSKP id 52510