BILINSKÝ, L. Stanovení základních parametrů termální vody [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta chemická. 2012.

Posudek vedoucího

Vávrová, Milada

Přeložená práce byla zaměřena na posouzení základních parametrů kvality termální vody, která se začala v oblasti jižní Moravy využívat k rekreačním a částečně také k léčebným účelům. Pro stanovení základních parametrů byla využita mobilní analytika. Student splnil cíle své práce, i když se vyskytly značné problémy, protože nám nebylo umožněno odebírat vzorky původně dohodnutým způsobem. Student používal výrazy a zejména některá souvětí, která by spíše patřila do oblasti starší krásné literatury, než do odborného technického textu. Student mohl při hodnocení využít porovnání svých výsledků s výsledky jiných studií nebo přímo deklarovaných parametrů termální vody, např. z oblasti v Lednicích, což se nachází nedaleko. Celkově hodnotím jeho přístup, zpracování práce i získané výsledky stupněm "C" dobře.

Posudek oponenta

Čáslavský, Josef

Předložená bakalářská práce v rozsahu 48 stran je strukturována standardním způsobem. Obsahuje rovněž experimentální část. Seznam citované literatury má 49 položek, je různorodý, nicméně obsahuje poměrně dost internetových zdrojů. Při celkovém zhodnocení práce se jeví, že byla šita poměrně horkou jehlou, což je překvapující, neboť na její zpracování měl autor relativně dost času. I při letmém čtení by neměl uniknout zmatený závěr anglické verze Abstraktu. Celá řada vět je formulována nesprávně – např. hned druhá věta kapitoly Úvod začíná velmi vzletně, ale končí neslavně, a to stylistickou chybou označovanou jako vyšinutí z vazby větné neboli anakolut; vhodně umístěné vztažné zájmeno „které“ by situaci vyřešilo. Obdobně špatně formulovaných vět lze v práci nalézt povícero. Řada větných formulací je diskutabilní – např. v předposlední větě úvodu se definuje určení mobilní analytiky k okamžité reakci na případné ekologické havárie. Tyto metody mohou být ale využívány i k vyloženě mírovým účelům – např. ke kontrole kvality vody v soukromé studni, v domácím bazénu nebo v akváriu. Z formálního hlediska bych upozornil autora na skutečnost, že pokud je citace na konci věty, dělá se tečka až za ní, neboť i citace je součástí věty. Za tečkou se dělá mezera. Pokud autor cituje ze zákonných ustanovení tím, že začátek citovaného textu uvede formulací „cituji:“, pak musí vhodným způsobem naznačit konec citace, což v práci chybí. K práci mám následující připomínky: Str. 8, Obr. 1 – v české práci by i obrázky měly být opatřené českými popisy. Str. 9: Co je to „molekulární síla prvků a sloučenin“? Tvrzení o adsorpční vodě nacházející se v plynném skupenství je nesmysl. Str. 10, kap. 2.1.2.1.: pórovitost sloučeniny je dána množstvím a velikostí pórů; věta o vzniku vadózní vody je tedy poněkud zmatená. Uvedení písku jako vhodného prostředí pro zvodnění je věcně nesprávné – zrna písku jako taková nemají póry, voda prochází prostorem mezi zrny písku v horninovém prostředí jím tvořeném. Str. 11, obr. 2, 3 (a též následné obrázky 4, 5 a 6 na následujících stránkách): Tady si autor mohl dát práci s umazáním původních legend převzatých obrázků. Takto není zřejmé, jestli Obrázek 2 není náhodou Obr. 26 atd. Kromě toho popisky obrázků se zpravidla z estetických důvodů zarovnávají pod obrázkem na střed. Str. 11: Údolní a roklinový pramen se zpravidla charakterizuje obráceně než autor uvedl – tyto vznikají v případě, že se hladina podzemní vody (relativně proměnlivá) dostane nad úroveň zemského povrchu (víceméně nepohyblivého). Str. 14: Překvapilo mě uvedení CaCO3 a MgCO3 jako iontových asociátů. Str. 17: Překvapila mě zmínka o uplatnění geotermální vody k pěstování ryb, krevet a aligátorů a k výrobě nepasterizovaného mléka. Str. 19: Opravdu lze obsah CO2 v žaludku regulovat dýcháním? Str. 20: Využití vody z pramene Helena k výplachům horních cest dýchacích by pravděpodobně mělo za důsledek utopení léčené osoby. Str. 21: Poněkud zmatené tvrzení o doporučené denní dávce vápníku a smrtelné dávce. Pro dospělého člověka je dle autora doporučená denní dávka 1000 mg, smrtelná 5 – 50 mg/kg. Pro osobu o hmotnosti 50 kg by tedy smrtelná dávka byla v rozmezí 250 – 2 500 mg, tedy autorem uváděná doporučená denní dávka vápníku leží v rozmezí dávky smrtelné. Str. 27: Popis odběru vzorků je poněkud nepřesný, bylo by vhodné jej v mezáích možností doplnit. Pak by bylo možno posuzovat variabilitu výsledků. Také není zřejmé, v jakém režimu vrt byl – jestli byl ustálený odběr, nebo se jednalo jen o jednorázové odčerpání určitého množství vody. Str. 32, tabulka 3 a další tabulky s výsledky: Nejsou uvedeny jednotky (uvedení v textu nepostačuje). Nejsou přehledně uvedeny meze detekce. Str. 35, tabulka 9: Překvapuje mne, že v tabulce jsou uvedeny hodnoty 10 vzorků s jedním opakováním, když vrt nemohl být odkryt déle. Rovněž argumentace s nedostatkem vzorku mi připadá irelevantní – na jednu analýzu je potřeba 2,5 ml vzorku… K statistickému zpracování dat: Jeví se, že základní statistické charakteristiky byly vypočteny ze všech dat získaných pro daný analyt v rámci jednoho vzorkovacího data. Je toto v pořádku z pohledu časového rozložení odběru vzorků? Byla vzata v úvahu skutečnost, že některé metody poskytují výsledky diskrétního, nikoliv spojitého charakteru? Při statistickém zpracování dat by měla být používána současná terminologie – výraz „Variační koeficient“ je zastaralý, podle normy ČSN ISO 3534-1 (010216) v současnosti platné se tento pojem používat nemá, je nahrazen termínem „Relativní směrodatná odchylka“. Je škoda, že autor neuvedl vzorce, podle kterých prezentované statistické charakteristiky používal. Když jsem s využitím tabulkového procesoru Excel přepočítal hodnoty pro chloridy v roce 2010, vyšel mi průměr 435,0 a ne 435,1; hodnota směrodatné odchylky (z výběrového souboru) byla 131,3 a ne 114,5; hodnota relativní směrodatné odchylky pak byla 30,2 % a nikoliv 16,8 %. Hodnoty ve sloupci "Var. Koeficient v %" jsou záhadné. Když je průměr 2,70, směrodatná odchylka 2,34 (říjen 2010, dusičnany, metoda č. 1), pak variační koeficient nemůže být 6,5 %; pokud se počítá dle obvyklých postupů, tak vyjde hodnota 86,7 %. U chloridů z roku 2011 sice průměr souhlasí, ale směrodatná odchylka je počítána podle vzorce pro základní soubor, což autor k dispozici neměl – měl být použit vzorec pro výpočet výběrové směrodatné odchylky. Neumět rozlišit základní a výběrový soubor je statistický diletantismus velmi hrubého zrna. Na str. 37 autor konstatuje, že použité screeningové metody nejsou zcela zastupitelné. Na základě čeho došel k tomuto závěru? Pravděpodobně metodou „kouknu se a vidím“. Co kdyby použil statistický test na shodnost výsledků dvou metod? Možná by závěr byl odlišný, s přihlédnutím ke značně vysokým hodnotám směrodatných odchylek. Se závěrem doporučujícím spektrofotometrickou metodu pro stanovení dusičnanů nesouhlasím. Autor by měl vzít v úvahu účel, ke kterému mají získané výsledky sloužit, a rovněž náklady na realizaci příslušné metody. Závěrem konstatuji, že předloženou bakalářskou práci doporučuji k obhajobě a hodnotím stupněm dobře / C.

eVSKP id 24391