ZLÁMALÍK, J. Návrh, virtuální simulace a příprava výroby jednoúčelového stroje [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2022.
V rámci své práce student navrhnul, virtuálně odsimuloval a zkonstruoval jednoúčelový stroj – zásobník na kontejnery a manipulátor, který provádí jejich transport ze zásobníku pod plnicí stroj a následně na válečkovou dráhu k dalšímu zpracování. Jedná se o téma velmi komplexní, zahrnující návrh a realizaci mechanické části stroje, vybavení stroje snímači a akčními členy, řídicím obvodem a implementaci software. Celý návrh stroje byl nadto virtuálně simulován v prostředí NX Mechatronics Concept Designer. Po odborné stránce je práce na slušné úrovni, student plně popisuje průběh plnění zadání. Po formální stránce mám výtky k občasnému používání hovorových výrazů. Student toto velmi komplexní téma realizoval úspěšně, musím podotknout, že s časovou dotací dvou let. V posledním roce realizace však přistoupil k plnění cílů velice zodpovědně a s motivací dotáhnout opravdu každou maličkost do konce. Pracoval samostatně s nezbytnými konzultacemi. Práci a přístup studenta hodnotím známkou B – 85 bodů.
Diplomant, pan Bc. Jan Zlámalík, se ve své práci zabýval rozsáhlou disciplínou návrhu jednoúčelového stroje s podporou virtuální simulace. Následně navržený stroj realizoval a doplnil o řídicí logiku dle standardu dávkové výroby. Zadání je multidisciplinární, a to z pohledu mechanické konstrukce, tak i navržení elektrického a softwarového vybavení. Zadání není v žádné z oblastí návrhu zvlášť náročné, ale kvůli počtu oblastí se celková práce zdá být velice komplexní. Práce je sepsána v rozsahu 47 stran (od úvodu po závěr) plus pět stran příloh, které jsou taktéž dílem autora. Diplomové práce je tak rozsahem na dolní hranici doporučeného minima. Členění práce do šesti kapitol je v kontextu rozsahu témat potřebné, i když některé kapitoly by si zasloužily rozšířit. Diplomant v první kapitole nejprve specifikuje požadavky na funkci jednoúčelového stroje a nastíní koncept jeho řešení. V druhé kapitole se dostává k výběru a dimenzování komponent. Zde bych vyzdvihl zvláště výpočet mechanických limitů stroje. Trochu méně pochopitelné je pro čtenáře výběr napájení a dimenzování napájecího zdroje 12 V. Chybí mi zde alespoň hrubý součet spotřeby jednotlivých komponent. Další oblastí, kterou se student zabýval bylo simulované ověření funkce stroje. Bohužel z textu nevyplývá, jestli byl model stroje ověřen ještě před realizací či nikoliv. Dále bych očekával srovnání předpokládaných mechanických vlastností stroje se simulací, například ověření momentu na motoru výtahu, který byl vypočten v kapitole 2.3.1. V poslední oblasti se diplomant věnuje softwarové části, kterou pojal velice důkladně. Pátá kapitola nejprve představí normu ISA-S88 a následně ji implementuje do mikrokontroleru ESP 32. Implementaci následně vhodně dokumentuje pomocí stavových diagramů. Poslední kapitola pojednává o testovací aplikaci, kterou diplomant vytvořil pro ověření komunikace a funkci stroje. Diplomant splnil všechny body zadání a prokázal schopnost nastudovat široké spektrum problematik. Podmínkou splnění práce bylo taktéž ovládnout nejeden vývojový software. Všechny tyto znalosti dokázal aplikovat a vytvořil funkční jednoúčelový stroj. Přes drobné nedostatky je práce na dobré úrovní a hodnotím známkou B / 81 bodů.
eVSKP id 142249