SAMOHEJL, M. Rozšíření možností optické diagnostiky spínacího oblouku [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2016.
Student Matěj Samohejl vypracoval diplomovou práci s názvem Rozšíření možností optické diagnostiky plazmatu samostatně s vhodným využíváním konzultací. Nejprve musel samostatně nastudovat složitou problematiku záření plazmatu a možnosti jednotlivých diagnostických metod. Poté přistoupil k přípravě experimentální komory, na které pracoval spolu se svým kolegou Martinem Fendrychem. Dále se již zaměření práce pro oba studenty lišilo. Úkolem Matěje Samohejla bylo na základě provedených experimentů navrhnout postup pro optimální nastavení jednotlivých parametrů při optické diagnostice plazmatu spínacího oblouku, aby bylo možné ze získaných záznamů vytěžit co nejkvalitnější informace. Této části se zhostil velmi aktivně a výborně zde využil i svých bohatých fotografických zkušeností, které v závěru přispěly k výborné kvalitě práce. Pro analýzu jednotlivých záznamů vytvořil samostatně program v jazyce C#, který analýzu do značné míry automatizuje. Nad rámec původního zadání se věnoval i problematice 3D rekonstrukce spínacího oblouku, kde zmínil i nedostatky použití jedné vysokorychlostní kamery pro tento účel. Výsledkem práce je řada doporučení pro zlepšení optické diagnostiky plazmatu, které naleznou okamžité uplatnění při řešení hospodářských smluv v Laboratoři spínacích přístrojů centra CVVOZE.
Předloženou diplomovou práci s názvem "Rozšíření možností optické diagnostiky spínacího oblouku" lze považovat za velmi kvalitní jak po stránce obsahové, tak po stránce formální. Autor se v ní věnuje optické diagnostice spínacího oblouku především s využitím vysokorychlostní kamery. Na základě série měření autor vytvořil proces, který určí, jaké je nejvhodnější nastavení kamery pro snímání daného typu výboje. Proces případně stanoví požadavky na použití neutrálních šedých filtrů. Součástí práce je také rekonstrukce polohy jádra oblouku a redukce počtu barev původního záznamu. V neposlední řadě autor předkládá další návrhy pro zlepšení optické diagnostiky spínacího oblouku i s nástinem jejich provedení. Lze tedy konstatovat, že autor splnil zadání diplomové práce. I když se jedná o velmi kvalitní práci, jisté drobné nedostatky lze v práci nalézt. Lze je rozdělit do dvou kategorií: formální nedostatky a faktické chyby. Za největší formální nedostatek lze považovat uvedení experimentálně změřené převodní charakteristiky kamery Photron SA-X2 bez popisu postupu, kterým byla tato charakteristika změřena a bez uvedení chyb měření (strana 24). Ostatní formální nedostatky lze považovat za skutečné drobnosti. Patří mezi ně několik případů jednopísmenných slov na koncích řádků (například strany 11, 20, 33), nezarovnání textu do bloku (strana 34) nebo použití zkratky před její definicí (zkratka PFV na straně 34). Faktické chyby také patří mezi málo závažné. Jde o označení Cu(I) jako iont mědi Cu+. Ve skutečnosti Cu(I) značí neutrální atom mědi. Také analýza naměřeného spektra ve vztahu k použitému spektrálnímu filtru je poněkud zavádějící. Je založena na předpokladu, že v oblasti propustnosti filtru se nenalézá žádná významná spektrální čára. Nicméně databáze NIST (odkaz [5] v předložené práci) uvádí pro vlnovou délku 809,263 nm spektrální čáru s relativní intenzitou 2000, což při porovnání s tabulkou 5.3 lze považovat za významnou čáru. Zde by také velmi pomohlo, kdyby byla spektrální propustnost filtru uvedena i v příslušném textu a ne pouze v popisu obrázku 3.5. Podrobná spektrální analýza je nicméně velice složitá a leží mimo rozsah a zaměření této diplomové práce a lze ji tedy pominout. Celkově diplomovou práci hodnotím jako výbornou a doporučuji ji k obhajobě.
eVSKP id 91198