ORSECH, R. Návrh výroby krytu náboje [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta strojního inženýrství. 2025.

Posudek vedoucího

Peterková, Eva

Bakalářská práce Richarda Orsecha se zabývá návrhem výroby základního tvaru ochranného krytu náboje u kombajnu. V rámci řešení student navrhl výrobu součásti pomocí konvenčního tažného nástroje s ohledem na zkušenosti a zvyklosti firmy, která se výrobou strojních dílců do kombajnů zabývá. Provedl potřebné technologické a kontrolní výpočty, navrhl jednoduchý tažný nástroj a zvolil vhodný stroj. Práci svou náplní lze řadit mezi ty jednodušší, vypracování je na dobré úrovni a splňuje vytyčené cíle. V průběhu tvorby bakalářské práce bych u studenta ocenila větší samostatnost, snahu vyvozovat adekvátní závěry a samostudium zejména v oblasti technického kreslení.

Posudek oponenta

Svoboda, Petr

Bakalářská práce pana Orsecha se zabývá výrobou krytu hřídele kombajnu. V rozboru zadání autor uvádí popis součásti s tím, že nebude vyrábět žádné otvory, které se na součásti nachází. Ty budou následně vyráběny v kooperaci pomocí technologie laserového řezání. Již v rozboru se nachází důležitá informace o tom, že výrobní série bude činit pouze 1 000 ks ročně. Součást bude dle kapitoly 1 vyráběna s mezními úchylkami dle ISO 2768-mH, avšak na výrobním výkrese autor uvádí úchylky dle ISO 2768-mK. Jako výchozí materiál volí ocel 11 301 o tloušťce 2 mm. Autor však nemá k dispozici materiálový list pro tuto ocel, a proto do tabulek 1 a 2 přejímá hodnoty oceli DC03 a vydává je za hodnoty pro ocel 11 301. Oceli jsou sice velmi podobné, ale mechanické vlastnosti a chemické složení není stejné. Následuje rozbor možných variant výroby součásti. V rámci rozboru autor volí jako nejvhodnější technologii hlubokého tažení. Osobně si nemyslím, že je tato metoda vhodná, protože při takto nízké sérii, pouze 1 000 ks ročně, se výroba nástroje nemůže vyplatit. Autor sice argumentuje tím, že byla technologie zvolena kvůli zvyklostem firmy, ale dle mého soudu, žádný příčetný vedoucí pracovník neschválí výrobu nákladného nástroje pro takto malou sérii. Z tohoto důvodu mělo být, dle mého mínění, zvoleno kovotlačení nebo alespoň tažení nepevným nástrojem. Následuje rešeršní část, která se věnuje popisu technologie hlubokého tažení. Již v této kapitole se objevuje nešvar, který pokračuje v celé práci, a to popisování všech veličin uvedených ve vztazích, ačkoliv byly již uvedeny dříve, až příliš velké mezery v textu a tabulkách a velmi často i více než 15 % volné strany na jejím konci. Je to zřejmě z důvodu uměle navýšit počet stran. Kapitola 2.6 nesplňuje požadavky na rozsah, jedná se totiž pouze o 5 řádků textu, přičemž každá kapitola musí zajímat alespoň strany. V kapitole 2.6.2 se autor vcelku nesmyslně a zbytečně zmiňuje o možnosti výroby tažnic z keramiky, s ohledem na jejich použití je zmínka naprosto zbytečná. Totéž platí pro kapitolu 2.7 a zmínku o mazivech schopných vydržet tlak až 3 500 MPa nebo tuhých mazivech používaných pro tváření za tepla. Tato maziva existují, ale pro hluboké tažení prováděné za studena nemají žádný přínos. Praktická část má předložit návrh výroby. Už v úvodním 3D modelu s kótami se projevuje autorova neznalost technické dokumentace, když kótuje k neviditelné hraně tloušťku plechu. Při výpočtech jsou opět použity velké mezery mezi řádky a také jsou všechny výpočty prováděny na 2 řádky, zřejmě opět kvůli umělému navýšení počtu stran. Z výpočtů autor zvolil jako způsob výroby hluboké tažení s přidržovačem na jednu tažnou operaci. Tento návrh se pokouší ověřit pomocí numerické simulace. Avšak kvůli tomu, že nemá potřebná materiálová data, tak je přejímá z článku pro ocel St13, jedná se však o úplně jiný materiál s úplně jinými hodnotami než uvažuje autor, např. mez kluzu autor uvažuje 240 MPa, ale v článku, z nějž autor čerpá hodnoty plastické anizotropie a křivku zpevnění, je uvedeno 158 MPa. Z těchto důvodů nemůže numerická simulace poskytnout relevantní výsledky. Zmíněné výsledky numerické simulace poté slovně popisuje, a to včetně toho, co znamená která barva, protože odstranil měřítko, čímž znemožňuje kontrolu. Tam, kde měřítko ponechal, výsledky znovu slovně popisuje. Tato skutečnost opět vyvolává pocit o další pokus umělého navýšení počtu stran. V kapitole 3.7 autor volí hydraulický lis Zhongyou YQ32-200A o jmenovité síle 2 000 kN, který bude použit pro výrobu součásti. Následuje „popis“ nástroje, který je velmi strohý a téměř nicneříkající. Z popisu není vůbec jasné jak bude nástroj sestaven, když jsou použity pouze šrouby a nikde vůbec žádné kolíky. Jediná zmínka je o tom, že pracovní část tažnice bude zasazena do těla tažnice, avšak k posouzení tohoto jevu chybí výkres těla tažnice, který by obsahoval vybrání s příslušnými tolerancemi, aby bylo umožněno sestavení. Navíc s ohledem na velikosti desek (700 x 800 mm) a mělké zahloubení pod tažníkem a tažnicí, je téměř jisté, že otvory budou frézovány. Frézování takto velkých otvorů, ale nedokáže zajistit potřebnou přesnost a kruhovitost pro správné sestavení jednotlivých částí nástroje. Také otvory, které by měli sloužit ke vložení dalších částí, jsou konstruovány jako neprůchozí s ostrými rohy a jejich hloubka je stejná jako výstupek na druhé součásti, tudíž do nich nebude možné tyto části vložit, viz výkres sestavy nástroje 2025-BP-248645-01. Místo toho, aby autor použil normalizované součásti jako jsou vodící sloupky a pouzdra, tak je vyrábí, což z ekonomického hlediska nedává moc smysl. Větší problém je ale v tom, že vodící pouzdra nejsou vyvložkovaná bronzem, a ani v nich nejsou vyrobeny mazací drážky, chod bude tím pádem probíhat tzv. na sucho, čímž hrozí zadření nástroje. Další problém, který může opět způsobit zadření nástroje, se nachází mezi tělem tažníku (pozice 4) a deskou přidržovače (pozice 3), respektive v neexistující mezeře mezi těmito dvěma díly. Při posuvu desky přidržovače opět hrozí zadření nástroje. Po sečtení nevyužitého prostoru, který je autorem buď schválně ponechán volně, nebo je „využit“ tím, že je v něm opakováno vysvětlení již známých symbolů nebo opakování rovnic, se dojde k hodnotě 127 cm, což odpovídá více než pěti stranám, čím se student dostává pod doporučený rozsah 40 stran práce. Je velmi podivné, že student ve třetím ročníku nedokáže navrhnout ani ten nejjednodušší tažný nástroj. Složitost  zadané součásti je mnohem nižší, než ty, které se navrhují v rámci předmětu DR2, který absolvoval. Kromě občasných překlepů v textu lze mezi další nedostatky práce zařadit např.: - špatný překlad abstraktu; - pořadí zdrojů neodpovídá použití v práci; - číslování obrázků neodpovídá použití v práci; - chybějící čárky či tečky v legendách vzorců nebo v některých výčtech; - koncovky a spojky samostatně na konci řádku; - chybějící pevné mezery mezi číslem a jednotkou; - používání hovorového výrazu „nerezová ocel“ místo správného korozivzdorná ocel; - chybějící šrafy a osy v obr. 25; - sezam symbolů není kompletní, chybí: k2; Poznámky k výkresové dokumentaci: - odkazování se na neplatnou normu ISO 2768-2; - označování drsností neplatnou normou ISO 1302; - doporučoval bych označování materiálu dle EN nebo DIN a ČSN použít jako alternativu, protože v dnešní době již není možné tento materiál objednat; - student neumí používat geometrické tolerance; - student neumí volit polotovary pro součásti; výkres sestavy nástroje 2025-BP-248645-01: - vynášecí čáry kříží kótovací čáry; - u řezu B-B chybí údaj o natočení; - označení řezu A-A je zbytečné; - šrafy nejsou pod úhlem 45°; - na částečný řez se používá čára se zlomy; - chybí celkové rozměry; - velikost písma pro pozice je větší než norma povoluje; - pozice 15 je zaznačena 2x; - norma na všeobecné tolerance netolerovaných rozměrů se na výkresu sestavy neudává; - chybí odvzdušnění vodících pouzder v horní desce; - chybí připojovací rozměry ve formě zakótovaných otvorů pro skladovací lišty; - chybí odkaz na kusovník; kusovník 2025-BP-248645-08: - polotovary dle normy ČSN EN 10029 se v autorem zvolených rozměrech nevyrábí; - chybí označení výkresů u vyráběných součástí; - výkres přidržovače 2025-BP-248645-05: - nesmyslné tepelné zpracování; - u sražení pod úhel 45° se kótuje hloubka ne průměr; - vynášecí čáry se kříží s kótovacími; - umístění základny A na netolerovaný rozměr; výkres tažnice 2025-BP-248645-04: - umístění základny A na netolerovaný rozměr; - tolerované rozměry jsou při použití geometrických tolerancí mimo toleranční pásma; - hodnoty geometrických tolerancí jsou mimo normou dovolené hodnoty; - při vynesení kóty mimo šipky se používají šipky směřující dovnitř a ne ven; - při tolerování rozměru se u tolerance s hodnotou 0 nepíše znaménko + nebo -; výkres tažníku 2025-BP-248645-03: - umístění základny A na netolerovaný rozměr; - tolerované rozměry jsou při použití geometrických tolerancí mimo toleranční pásma; - hodnoty geometrických tolerancí jsou mimo normou dovolené hodnoty; - při vynesení kóty mimo šipky se používají šipky směřující dovnitř a ne ven; - při tolerování rozměru se u tolerance s hodnotou 0 nepíše znaménko + nebo -; výkres těla tažníku 2025-BP-248645-02: - tolerované rozměry jsou při použití geometrických tolerancí mimo toleranční pásma; - hodnoty geometrických tolerancí jsou mimo normou dovolené hodnoty; - základna A je závislá na základně B a naopak nevyrobitelné; - u otvoru se závitem M12 chybí průměr předvrtaného otvoru; - chybí hloubka otvoru 5 v ose součásti; - vykreslené hrany modelu kříží kótovací čáry a hodnoty kót; výkres výtažku 2025-BP-248645-06: - chybí drsnost neobrobeno u tloušťky plechu; - jako polotovar se uvádí pouze tloušťka plechu; - všeobecné tolerance netolerovaných rozměrů jsou na výkrese ISO 2768-mK, ale v práci je uvedeno ISO 2768-mH;

eVSKP id 165626