PEJSKAR, M. Příprava polymerních hydrogelů pro aplikace tkáňového inženýrství [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2023.
Student představil práci s rozsáhlou rešerší, která je dostatečně citována. Na rešerši logicky navazuje část zabývající se tvorbou bioinkoustů pro tisk 3D biotiskárnou a jejich vlastnostmi, součástí je sestava protokolů s návrhem vhodných bionkoustů. Návrh může být považován za vhodný základ pro praktickou část. Po stránce formální a jazykové je práce zdařilá. Po obsahové stránce je práce mnohdy stručná, nebo se tématy zabývá jen okrajově, text někdy postrádá odbornost. Příkladem jsou podkapitoly Test viskozity, Test tvrdosti a pružnosti a Test biokompatibility. Tato témata jsou základními prvky experimentální části, kdy má student za úkol zajistit měření a statistické hodnocení zmíněných parametrů u navržených a vytištěných gelů. Testy však nejsou dostatečně popsány a specifikovány. Navazující praktická část zcela chybí, práce tak dosahuje pouhých 38 stran. Student velice špatně odhadl náročnost tématu diplomové práce, nebral v potaz potřebu plánování a časové přípravu laboratorních experimentů a také různé další okolnosti, které jsou spojeny s prací v laboratoři a 3D biotiskem. Student Pejskar aktivitu projevoval až v pozdější fázi, kdy zvládl přípravu protokolů, ale praktické výstupy zcela chybí. Zadání tak považuji za nesplněné, práci hodnotím 36 body.
Tématem práce studenta Michaela Pejskara byla příprava polymerních hydrogelů pomocí 3D biotisku. Téma je zajímavé a student při jeho řešení přijde do kontaktu s moderními technologiemi. Nicméně řešení je pojato velmi povrchně a představuje především velmi obecnou rešerši bez hlubší invence ze strany studenta. Očekával jsem tisk řady polymerních nosičů, jejich testování, srovnání a diskuzi výsledků. Předložená diplomová práce je na celkem 37 stranách, přičemž student do číslování zahrnul i desky, list zadání, klíčová slova a abstrakt, prohlášení i citaci práce. Vlastní práce studenta má pouze 6 stran (str. 26 – 31), přesto, i v tak útlém rozsahu práce, student použil celkem 41 křížových odkazů na různé podkapitoly, takže čtení práce místy připomíná řešení únikové hry. Díky jejímu rozsahu je poměrně snadné zjistit, že práce zdaleka nesplnila požadavky zadání. Dle mého názoru body 4), 5) a 6) zcela chybí. Body 5) a 6) snad ani není možné vypracovat, zvláště, obsahuje-li práce jeden obrázek, tento jediný obrázek má straně 8 dokonce svůj vlastní seznam. V práci nejsou žádné výstupy, které by bylo možné v souladu s bodem 6) zadání statisticky zpracovat. Po formální stránce je práce zatížena řadou překlepů, míchají se desetinné čárky s desetinnou tečkou, protokoly přípravy jsou neobvykle slity do jednoho odstavce, v rámci práce není vždy dodržen jednotný formát (zarovnání vlevo, mimořádně velké odskoky 1. řádku apod.). Literatura je zcela jiným fontem, jako by byla vložena „odjinud“. Celá kap. 1 je postavena na jednom zdroji [1], což je anatomie o rozsahu 552 stran – je tak velmi nevhodné uvádět citaci formou „autoři v [1] uvádí, že …“ bez upřesnění strany zdroje. Dělení kapitoly na jednu část (1.1) nedává smysl – nebo 1.2 chybí? Použité zdroje jsou řazeny dle výskytu v textu, u prací v technických oborech se zdroje řadí abecedně, zde student vytvořil hybrid mezi harvardským stylem a číselným odkazováním, který je zcela mimo citační normu. U zdrojů s DOI se neuvádí datum citace, neboť tento zdroj se v čase nemění. Zdroje [3] a [10] nejsou v práci použity vůbec. Zdroj [7] určitě není na daném odkazu dostupný. Předloženou práci studenta Michaela Pejskara hodnotím jako zcela nedostatečnou. V tomto stavu snad ani není možné napravit nedostatky v náhradním termínu, ale je třeba ji od základu celou přepracovat.
eVSKP id 150857