KOVÁŘ, M. Snímač otisku prstu [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2015.
Student Martin Kovář se ve své práci zabýval bezdotykovým snímáním otisku prstu. V úvodní části je popsána biometrie obecně, poté se zaměřením na snímání a vyhodnocení otisků prstů. Praktický návrh vycházel z požadavku na bezdotykové snímání, které oproti mnohem běžnějšímu snímání dotykovému přináší některé výhody, ale i nevýhody. Dalším specifickým požadavkem bylo vytvoření přípravku pro použití s počítačem Rapsberry Pi, který by fungoval i autonomně bez připojeného monitoru. Součástí práce je takové základní zpracování získaného obrazu. Student si se všemi body zadání úspěšně poradil a zařízení podle svého návrhu sestrojil. Dále provedl testování zařízení a srovnání s komerčně dostupným (byť dotykovým) zařízením. Dosažené výsledky splňují požadavky na další využití získaných otisků v daktyloskopii pomocí detekce markantů. Výsledky práce jsou řádně diskutovány včetně návrhů pro další zlepšení výstupů. Zadání práce je splněno studentem v celém rozsahu. Kladně hodnotím rozsah a způsob testování přípravku jak ve fázi prototypu, tak i testování na dobrovolnících. Student na zadání pracoval samostatně, svůj postup pravidelně konzultoval. Po formální stránce nemám k práci větších výhrad. V práci je citováno 38 literárních zdrojů, včetně množství aktuálních publikací z odborných časopisů. Předloženou práci hodnotím známkou výborně (A – 94 bodů).
Předmětem práce pana Bc. Martina Kováře je návrh a konstrukce bezkontaktního snímače otisku prstu. Teoretický úvod je dobře zpracovaný, práce se zabývá studiem daktyloskopie, diskuzí způsobů snímání otisků prstů a využití pro biometrii. Dále jsou popsány způsoby zpracování obrazu sejmutého otisku prstu. Po technické stránce vykazuje práce značné nepřesnosti, velmi vágně je popsáno elektrické zapojení. Není zde mj. patrné, jaký je režim osvětlovacích diod, jsou připojeny přímo mezi výstupní pin a zem (dle obr. v příloze B), což může vyvolat vyšší protékající proud, než jaký je možné odebírat z výstupu Pi. (Tyto diody nemají předřadné rezistory.) Velmi vágně je diskutováno i napájení, autor uvádí spotřebu 700 – 1000 mAh (správně má být [mA]) a uvádí možné napájení standardní nabíječkou mobilního telefonu, která určitě takové proudy nedodá. Je patrné, že meritum práce je spíše v oblasti zpracování obrazu, které je dle mého názoru zvládnuto dobře. Po formální stránce mám výhrady ke kvalitě obrázků, kdy autor používá ztrátovou kompresi, případně využívá nekvalitní zdroje, které vedou k jejich horší čitelnosti. Bloková schémata nejsou na jednoduchá na pochopení, autor schéma sestavuje buď zaměřené na konkrétní detail, nebo velmi obecně, takže utvoření si představy o celém návrhu je obtížné. Práce s literaturou je ostatečná, přesto je třeba upozornit, že v technických oborech je literatura uváděna v abecedním řazení. Na práci oceňuji, že se student pustil do realizace autonomního zařízení s využitím pouze platformy Raspberry Pi, pro kterou sestavil funkční řídicí program. Práci pana Martina Kováře hodnotím známkou „velmi dobře“ / B a přikládám otázky.
eVSKP id 84426