ŠTEFANIDES, M. NOVÝ ŽIVOT PRO MĚSTSKÝ PIVOVAR [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. 2025.

Posudek vedoucího

Františák, Luboš

Obsahově diplomová práce splňuje zadání, ale mám výhrady k formálnímu zpracování a úsporné adjustaci. Je pro mne zklamáním, že návrh nebyl více “prodán” prostřednictvím ideových textů, koncepčních schémat a vizualizací. Axonometrické i perspektivní pohledy, které měly přesvědčit o kvalitě konceptu, také nepřekročily hranici průměrnosti. Předloženou diplomovou práci doporučuji k obhajobě a navrhuji hodnocení: D Otázky a náměty k obhajobě: V návrhu veřejného prostoru pracujete s několika monumentálními schodišti, jaký máte názor na řešení bezbariérového pohybu v areálu městského pivovaru?

Posudek oponenta

Kaštánková, Jana

Koncepční a teoretické zdůvodnění předložené práce Autor dělí práci na «koncept» a «návrh», přičemž do tzv. konceptu zahrnuje urbanistické, architektonické a materiálové řešení, a dále přikládá situaci v měřítku 1:1000. Návrh obsahuje půdorysy dvou objektů, řezy, pohledy a vybrané stavební detaily jednoho z objektů. Vlastní koncepci popisuje textem v obecné ideové rovině, která zahrnuje škálu funkční náplně a zobecňující formulace vhodné spíše do zadání práce než do konkrétního návrhu architekta. Teoretické zdůvodnění práce neobsahuje. Autor se odvolává na analýzy z předdiplomního projektu, které však v diplomové práci nejsou doloženy ani syntézou promítnuty do návrhu řešení a jejich provedení tak zůstává v pochybnostech. Práce postrádá prokázání základních východisek: analýzu stavebně technického stavu, rozbor památkové hodnoty území a jednotlivých objektů. Dále je práce ochuzena i o místně důležitá historická fakta, na kterých lze rozpracovat konkrétní ideu řešení. S ohledem na polohu řešeného území uvnitř městské památkové zóny a archeologické lokality, chybí v práci hlubší souvztažnost k uvedeným, a průkaz koordinační role architekta ve vztahu k jiných podkladům a aspektům. Práce také neuvádí ani referenční příklady, které by nosnou ideu vyjadřovaly. Matoucí je vymezení řešeného území, které je odlišné v části urbanistického řešení a v následné situaci, kde náhle a bez zdůvodnění zaujímá také objekt se středověkou střeleckou baštou. Chybí identifikace polohy řešeného území areálu městského pivovaru v rámci města a vůči významným plochám (např. středověkému centru, zámku, zámeckým zahradám), např. v mapě širších vztahů. Není také zřejmá práce s územně plánovací dokumentací a územně plánovacími podklady. Autor bohužel nezhodnocuje hluboký potenciál, který zadání památkové konverze a historicky bohaté území skýtá. Urbanistické řešení Urbanistické řešení se soustředí na vlastní řešené území areálu městského pivovaru a je zúženo na čtyři schémata, která dokládají uvolnění území areálu řešeného území městského pivovaru a jeho redukci na 2 stavby, venkovní amfiteátr, podium a parkoviště. Krajinářské řešení není více rozpracováno, navržený amfiteárt působí neuměřeně vůči rozloze areálu a poloze v rámci sídla. Část koncepce řešení veřejného prostranství mezi středověkou střeleckou baštou a bývalou stáčírnou není srozumitelná. Autor v práci zmiňuje komín, tento však není dostatečně průkazně zakreslen v situaci územního řešení (chybí stín mezi odstínovanými budovami), ani přiložen v územním schématu nebo skice, kde by byl prokázán jeho dominující vliv, coby orientačního bodu v širším okolí, a jeho předpokládané ovlivnění panoramatu města. Chybí dostatečné průkazy reflexe vazeb řešeného území k širšímu okolí a k významným transportním trasám (vodním tokům, železnici, dálnici, krajským komunikacím) definující a zdůvodňující navržené provozní, funkční a prostorové využití území. Autor areál prostorově zcela otevírá směrem k zámeckým zahradám, a vkládá do této plochy amfiteátr s venkovním podiem a v ploše přilehlé k místní komunikaci na východě řešeného území parkoviště. Otázkou zůstává, zda je navržená kapacita parkoviště dostačující vůči kapacitám nově navržených funkcí ve stavbách. Z hlediska zachování klidového provozu zámeckých zahrad a možnosti hlukově náročného provozu plochy s podiem může být toto řešení uživatelsky kontroverzní. Plochu veřejného prostranství směrem k zámku odděluje ohradní zdí areálu, nicméně není čitelné, jak bude plocha využívána. Architektonické řešení Z práce nejsou zřejmé stávající, bourané a navržené konstrukce a terén, a nelze tedy posoudit autorovo sebehodnocení o citlivé konverzi a autentickém charakteru. V textu autor připomíná klenbové stropy, obnovu zdiva, sanaci kleneb a starý cihlový komín, což je - s ohledem na zadání konverze v památkové zóně - pouhé nedostačující konstatování, které není dostatečně prokázáno v grafické části. Není doložen rozbor původního pivovárenského provozu (např. sladovna, spilka, ležácké sklepy, varna, stáčírna, hvozd…atd.) a úvaha jeho symbolické reminiscence do nově navržených funkcí. Chybí porovnání historického obrazu staveb pivovaru, jenž mohl být při konverzi v návrhu prostorově nebo výtvarně zhodnocen (ve veřejně dostupných zdrojích je dohledatelné zobrazení z roku 1911), a návaznosti na okolí (např. prostorová a výtvarná provázanost se středověkou střeleckou baštou coby pozůstatek městského opevnění). Není tedy zcela čitelné, zda architektonické řešení prostupuje stavbou nebo jde víceméně o zachování půdorysného a výškového limitu. Navržené materiály zmiňuje autor textem v obecných proklamacích. Z vizualizací je poté patrná snaha o sjednocení celého areálu jednou barvou a jedním základním materiálem. V konkrétní podobě výsledek působí jakoby pojímal vše novotou vyjma továrního komínu. Navržená široká okna se středovým dělením evokují okna panelové zástavby 2. poloviny 20. století. Zcela diskutabilní, vůči autorově textové proklamaci citlivého a autentického přístupu, je nové zastřešení prosklenou střechou ve formě válcového segmentu. Objekt stáčírny je pravděpodobně zcela přeměněn (nelze posoudit vzhledem k nedoložení analýz stávajícího stavu), nerespektuje střešní světlíky nad halou, nepropisuje žádnou známku historie do fasád. V objektu původní spilky, dle autora «mladiny», je v této části již zřetelné zachování továrního komínu a křížových kleneb v navržené galerii. Nosným prvkem koncepčního řešení bývalého objektu spilky je zmíněná galerie v prostorné místnosti s křížovými klenbami a navazující přednáškový sál, což v půdorysu působí příznivě, otázkou však zůstávají další navazující kroky - působení hmoty, provoz, konstrukční řešení. Provozní řešení V rámci územní koncepce se diskutabilní pěší návaznost na zámecké zahrady na jihozápadě (pěší chodníky se míjí) a prostupnost od navrženého parkoviště na jihu přes amfiteátr, která je omezena na úzkou pochozí plochu při jihozápadní stěně spilky. V travnaté ploše oddělující amfiteátr od stáčírny by tak s největší pravděpodobností vznikaly prošlapy vedoucí k zániku trávníku. Jeden z objektů řeší autor komplexně, druhý rozpracovává pouze provozně a jen v 1.NP. Sice tak dokládá schopnost zkoordinovat dispozice více různých provozů, práce ovšem ve výsledku působí polovičatě. Není jasné, zda pracuje v rámci původních stavebních hmot nebo přidává nové, protože chybí základní rozbor stávajícího stavu staveb. V objektu původní stáčírny je navržena pestrá funkční škála, zmatečně však působí vertikální komunikace. Řezy stavbou vedou mimo komunikační jádra a některé souvislosti tak nelze z výkresů dostatečně srozumitelně vyčíst. Mohutný výtah situovaný v hlavním vstupním prostoru vede do podzemní kuchyně restaurace, což je umístění ve střetu dvou provozů s diametrálně rozdílnými funkčními požadavky. Dvouramenné schodiště, které bude zajišťovat pohyb lidí ze západní vstupní strany je založeno na stropě 1.PP, kde je navržena restaurace. Další dvouramenné schodiště u jižní stěny stavby se ve 2.NP mění na schodiště se zrcadlem a výtahem. Provozně problematické může být napojení podia přímo ze vstupní chodby, bez dalšího zázemí podia. V objektu původní spilky («mladiny»), nelze posoudit reálnost vertikálního propojení provozů, neboť autor předkládá pouze 1.NP. Lze vyzdvihnout, že se autor věnoval mnoha různým provozům s rozdílnými požadavky a snažil se je ucelit v logický komplex. Technicko konstrukční řešení Celkově není možné reálně posoudit technicko konstrukční řešení z důvodu nedoložení původních, bouraných a navržených konstrukcí a stávajícího i upraveného terénu, což je pro tento typ práce zásadní. Autor konstrukční řešení bohužel ani nepopisuje v textu, dle grafické části zřejmě zachovává obvodové nosné zdi a některé stropy. Návrh obsahuje pár stavebních detailů, které bohužel působí jako převzaté vzorové řešení z katalogu dodavatelů stavebního sortimentu. Není například doloženo, jak bude řešena nosná zeď mezi 1.NP a 1.PP (místnostmi 1.15 a 1.16 v 1.NP), když v 1.PP již nosná zeď není, a není zakreslen ani náznak průvlaku, ani větší detail. Stejně tak není doloženo technické řešení založení dvouramenného schodiště na stropě 1.PP u západní vstupní strany. Lze tedy jen odhadovat, zda návrh po zásadních úpravách bude schopen realizace. Formální úroveň Autor nevyužívá různorodost grafických vyjadřovacích možností architekta, např. skici, diagramy, schémata. Nedokládá fotografie stávajícího stavu a zanechává člověka studujícího jeho práci tápat, nutí jej dovozovat, dohledávat souvislosti mimo vlastní práci (mapy.cz, územní plán, streetview, katalog NPÚ), spoléhajíc se zřejmě na inteligenční schopnosti čtenáře. Ve výkresech chybí základní kóty. Slovní popis textem je kombinací s ich formou, mnohdy protkán superlativy, které poté nejsou prokázány ve vlastním návrhu. Zdroje jsou omezeny na několik webových odkazů a norem.

eVSKP id 167737