MUSÁLEK, M. Tvorba 3D modelů [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2014.
Diplomant věnoval práci značné množství času, v laboratoři pracoval pravidelně. Zkoušel různé přístupy a řešení. Přes časté návštěvy pracoval samostatně, konzultoval minimálně, většinou jen vážné problémy, méně často koncepční přístup k další práci. Materiály vyhledával a zpracovával samostatně. V problematice se orientoval. Diplomant odvedl kvalitní práci zvláště když vyřešil kalibraci systému, 3D rekonstrukci a zobrazování výsledků. Z předložené práce však není patrný formát uložení dat pro 3D. A dále není z předložené práce příliš zřejmé jak kvalitní je výsledné sesazení 3D profilů. Práci doporučuji k obhajobě s klasifikací dobře.
Předložená diplomová práce má řešit obrazovou rekonstrukci reálných objektů pomocí kamer a světelného zdroje. Zadání je odborně středně náročné a problematika rekonstrukce objektu s omezujícími podmínkami je všeobecně chápána jako vyřešená. Text samotného dokumentu není příliš čtivý a je zpravidla složen z velmi jednoduchých vět bez potřebného informačního obsahu např. úvodní věta kapitoly 2.1.1. o aktivní triangulaci zní „Snímaná scéna je nasvícena.“. Z dalšího kontextu není vůbec jasné proč, jak popř. co z osvětlení plyne, není ani uvedeno, zda jde o ambientní (okolní) nebo aktivní (speciální) osvětlení. Dále se zde mluví o triangulační bázi, která není nikde v práci definována, odkazována nebo znázorněna obrázkem. Podobných příkladů nepřesností lze najít hodně. Špatnou formální stránku práce dobře reprezentují fotografie na str. 7, které připomínají zlatá sedmdesátá léta počátku digitalizace obrazu a dále zcela zbytečné výplňové zobrazení běžné pravoúhlé mřížky i její inverze na str. 15 a 16. Kromě typografie má práce nevhodně členěné kapitoly – např. kapitola 4 je tvořena pouze třemi stranami, na nichž je definováno dalších 10 podkapitol. Obdobně kapitola 6 opět o rozsahu pouze tří stran krátce popisuje, jak byly snímky pořízeny kamerou a uloženy do počítače. Relativně krátká práce (60 stran) má pak jen obsah na čtyřech stranách. V kapitole 2 jsou kromě podkapitol aktivní a pasivní triangulace špatně zařazeny všechny další podkapitoly o metodách rekonstrukce objektů např. metoda zaostřování nebo doba letu modulovaného světla, které se neřadí do třídy triangulačních metod. Z věcného pohledu ale student popsal vhodné metody a naprogramoval aplikaci pro rekonstrukci prostorových objektů. Řešená je kalibrace i rekonstrukce objektů, bohužel však velmi minimalistickým způsobem. V práci se objevuje řada magických konstant, které jaksi mimoděk vyplynuly z experimentů v laboratoři (str. 31 aj.). Funkčnost aplikace pro rekonstrukci objektu je pak doložena jediným měřením jednoho zvoleného objektu, dřevěného kopyta klobouku. Vzhledem ke všem výše uvedeným věcným i formálním nedostatkům, chaotickému řazení informací a nepříliš odborného hovorového vyjadřování lze naopak s jistotou tvrdit, že předložená práce je původní, jinými slovy jde o výrazný originál. Ze zkušenosti a povahy práce mohu tvrdit, že jí diplomant věnoval v laboratoři nadprůměrně mnoho úsilí, které je ale vyváženo podprůměrným výsledkem, pravděpodobně i díky přílišné samostatnosti. Práci doporučuji k obhajobě s hodnocením D.
eVSKP id 73456