VOLF, M. Hodnocení mikrostruktury niklových superslitin s využitím obrazové analýzy [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta strojního inženýrství. .

Posudek vedoucího

Němec, Karel

K řešení zadaného tématu student nepřistoupil příliš iniciativně. Jeho zájem o danou problematiku byl malý, což se odrazilo na výsledku. Práce obsahuje řadu formálních i obsahových chyb a nedostatků, avšak splnila minimální nároky, které jsou na tento typ prací kladeny. Proto doporučuji tuto práci k přijetí jako podklad ke státní záverecné zkoušce.

Posudek oponenta

Čelko, Ladislav

Předložená diplomová práce na téma „Hodnocení mikrostruktury niklových superslitin s využitím obrazové analýzy“ je tvořena teoretickou a experimentální částí. V celkovém rozsahu 46 stran, včetně úvodních stran, obsahu a seznamu použité literatury, však dosahuje minimálního požadavku kladeného na tento typ kvalifikačních prací. Teoretická část práce na zadanou problematiku připomíná spíše úroveň semestrální práce vypracované na nižší než terciální úrovni vzdělávání v ČR. Samotný úvod, dle mého pohledu, dostatečně nevystihuje možný potenciál práce a to navzdory tomu, že právě vliv spolupůsobení teploty a napětí na samotný materiál a strukturu niklových superslitin lze považovat za zásadní z hlediska jejich provozní životnosti. Navazující kapitola zabývající se niklovými superslitinami obsahuje v několika místech nejen nevhodnou posloupnost odstavců či kapitol, nedostatečné množství textu nebo naopak naprosto zbytečné opakování významu textu v odstavcích a tabulkách, ale zejména mnohdy i mylné a neaktuální informace o současném vývoji mikrostruktury a materiálů superslitin. Poslední kapitola teoretické části práce popisuje pouze zcela obecné základy obrazové analýzy. Tato část však nikterak nenavazuje na kapitoly předchozí a ve formě jaké je zpracována ani na navazující část experimentální. Experimentální část práce otvírá kapitola Cíle práce, která je však sepsána zcela minimalisticky a bez jakékoli snahy předkladatele diplomové práce. Navazující část Metodika experimentálních prací zavádí zcela nepřehledné označení vzorků, které jak se ukazuje v dalších částech experimentální práce, způsobuje problém v orientaci i samotnému diplomantovi. V této části je rovněž patrna nejen diplomantova neznalost oborové terminologie, ale i závažná chyba svědčící o neznalosti základů studovaného oboru. Jediný obrázek 22, zařazený ne zcela vhodně v této části, který má z celkového množství provedených měření reprezentovat postup úpravy snímků v obrazové analýze, je uveden ve velmi nízkém rozlišení a vyvolává tak spíše otázku o důvěryhodnosti veškerých experimentálně stanovovaných dat. Tato data jsou pak uvedena v části Výsledky experimentů a jejich diskuse. V uvedeném textu pod tabulkou 5 se diplomant snaží uvádět spíše obecně platné zákonitosti, než vyvozovat komentář k diskuzi naměřených výsledků. Na dalších stranách pak následuje snaha o návrh modelu na přepočet množství částic vytvrzující fáze z měřené plochy na celkový objem. Tento je však nedokončen, v některých navržených částech je jeho návrh diskutabilní a výpočtem dosažené výsledky jsou nevěrohodné a zavádějící. Samotný Závěr je pak vyvozen spíše z obecných předpokladů, než z výsledků stanovených diplomantem v předložené práci. Práci zakončuje velmi nízký počet 21 literárních pramenů použitých pro její tvorbu. Z těchto je 8 ve formě knih, 7 časopiseckých publikací, 5 ve formě přednášek a 1spustitelný elektronický zdroj. S výjimkou uvedených přednášek je pak pouze 1 uvedený zdroj mladší pěti let od jeho vydání. Některé z citací nejsou úplně a správně zacitovány. V celkovém souhrnu i s ohledem na vlastní zadání práce tak lze konstatovat, že autor nepřistoupil k řešení zadaného tématu zcela zodpovědně, splnil však minimální požadavky kladené na magisterské práce a proto jej s výhradou a po řádném a samostatném zodpovězení níže uvedených dotazů před zkušební komisí doporučuji s hodnocením dle ECTS „E - dostatečně“ k závěrečné obhajobě.

eVSKP id 33913