FILIPOVÁ, K. eldéenka [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. .
Kateřina Filipová svou diplomovou protestuje proti přehlíženému strašáku tzv. "čekáren na smrt" - Léčeben dlouhodobě nemocných. Vytěsňování stáří, nemoci a nemohoucnosti mimo každodennost šťastné socialistické společnosti neprošlo ani po více jak třiceti letech od konce totality zásadnější reformou a odlehlá zařízení s charakteristickým zápachem bezúčastně polykají další generace. Nově navrhovaný objekt "eldéenky" s navazující rehabilitací Kateřina umísťuje namísto původní občanské vybavenosti jednoho ze žďáreckéch sídlišť. Vložené vnitřní veřejné atrium s navazujícími provozy občanské vybavenosti reagují na existující pěší trasy v lokalitě a spolu s atypickým uspořádáním jednotlivých oddělení léčebny umožňují klientům potřebnou integraci a zbavují tak instituci "dlouhodobě nemocných" společenského stigmatu. Předloženou diplomovou práci doporučuji k obhajobě a navrhuji hodnocení B82.
Studentka pojala komplexnost zadání tzv. zevnitř ven a tím pádem jsou vazby provozů v rámci budovy čitelné i na fasádě. Hluboké promyšlení dispozic, které je v práci patrné, ale není podpořeno urbanistickým začleněním do stávající městské struktury, propojením se zelení ani preciznějším materiálovým návrhem, nebo detaily místností. Architektka zvolením místa návrhu deklaruje nutnost umístění dlouhodobého léčení mimo uzavřené nemocniční areály, ovšem výsledná statická hmota působí proti téhle deklaraci a pacienty uzavírá do vnitřního světa. Výslední návrh tedy hodnotím jako zdařilou pragmatickou studii LDN vycházející ze zažitých standardů.
| Kritérium | Známka | Body | Slovní hodnocení |
|---|---|---|---|
| Urbanistické řešení | C | Urbanistické řešení ve větší míře vychází ze stávajícího postavení budov na daném území. Samotné posazení hmot, zejména rehabilitační části, využívá morfologii terénu. Rozdělením hmot na dvě části autorka ponechává průchod mezi ulicí a parkem, využití téhle ulice ale není dopracované (venkovní kavárenské sezení, využití rampy pro rehabilitaci apod.). Usazení domu do okolí není patrné vůbec, chybí dálkové pohledy nebo alespoň zákres do 3D hmot. Nedá se teda posoudit jak nová hmota působí a jestli je její urbanistické zapojení do okolí zkvalitněním stávajícího stavu. | |
| Architektonické řešení | B | Jak jižní budova LDN, tak severní rehabilitační část jsou lapidárního tvaru. Propojovací krček je co nejvíce průsvitný, aby nebránil průhledům mezi ulicí a parkem. Nejvýraznějším motivem návrhu je kromě zachování ulice mezi budovami i příčně umístěné otevřené atrium, které slouží k propojení jednotlivých funkcí budov v přízemí. Je na škodu, že v rámci prezentace zpracovatelka více nevyzdvihuje nadefinované průhledy a průchody do atria, které by použitím jiných materiálů rozbili jednotvárnost budovy a propojili ulici s parkem. Rytmizování otvorů fasády vychází z vnitřních dispozic, celkové pojetí tedy zachovává institucionální ráz zdravotnických staveb. Jediným narušením striktní rytmizace jsou vstupy a okna do bazénové části. Hmota rehabilitace je materiálovým protipólem budovy LDN, co hodnotím kladně. Interiérový návrh je patrný z povedených vizualizací, ale neukazují to nejdůležitější pro objekty s lůžkovými jednotky – pokoje pacientů. | |
| Provozní řešení | A | Autorka precizně analyzovala a zpracovala složitou typologii zdravotnické stavby. Jednotlivé provozní vazby v rámci lůžkových LDN i rehabilitace jsou jasně navržené a velkorysé. Jako přínosné vidím umístění dalších veřejných funkcí v rámci areálu a jejich propojení s lůžkovými jednotkami různými trasami a to i suchou nohou. Areál je fyzicky propojen s městem a na tohle autorka reaguje i umístěním veřejných místností, např. i jídelen pacientů, tak aby pacienti mohli ruch života vnímat. Chybí jasné definování vstupů, například stříškou, nebo značkou, či navigačním systémem. Prostory pro technické místnosti jsou poddimenzované, parkování není dotaženo, více až ve vlastní praxi. | |
| Technicko konstrukční řešení | B | Architektka zvolila, pro zdravotnickou stavbu, odvážný koncept konstrukčního systému. Použití dřeva v interiéru i konstrukci je citelným přesvědčením autorky o tzv. biophilia design, který, jak je vědecky doloženo, napomáhá rehabilitaci a uzdravování. Dřevěný skeletový systém se ale nesetkal s již navrženým dispozičním řešením, a tak vidíme sloupy zasahovat do jednotlivých místností. | |
| Formální úroveň | C | Formální úroveň dodaného paré je příznivá, i když celkově koncept postrádá finiš. Z paré je čitelné, že architektku nejvíce nadchlo typologické řešení, které ale není prohloubeno dopracovanými řezy, nebo pohledy, které by o konceptu řekli více. Oceňuji ale, že grafická stylizace celého paré sršícího zemitou neutralitou vychází z architektonického návrhu, tj. z přírodně koncipované budovy, která by pacientům měla ulehčovat pobyt v ní. |
eVSKP id 141071