RÝZNER, Z. Využití teorie hromadné obsluhy při návrhu a optimalizaci paketových sítí [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2011.

Posudek vedoucího

Novotný, Vít

Diplomant Bc. Zdeněk Rýzner ve své práci řešil problematiku modelování prvků datových sítí pomocí Teorie hromadné obsluhy. Práce obsahuje teoretický rozbor problematiky matematického popisu obsluhových systémů s různými charakteristikami příchodu požadavků, jejich zpracování a s jednou či více prioritními frontami. Na tomto základě byl pak sestaven program v prostředí Matlab, který umožňuje modelovat určitou množinu síťových scénářů. Diplomant řešil zadaný úkol velmi samostatně, což se však odrazilo ve způsobu řešení projektu, neboť to vyústilo v málo četné konzultace, a tak nebylo možné zavčas reagovat na směr vývoje zpracování práce, který si diplomant zvolil, takže výsledkem je sice funkční, ale nepříliš pružný model datové sítě. Použitý matematický aparát je však správný, a simulace poskytují hodnotné výsledky. Práce je logicky dobře členěná, obsahuje relativně málo překlepů. Výsledky jeho práce svědčí o inženýrských schopnostech a zvládnutí velmi komplikované problematiky Teorie hromadné obsluhy. Uplatnění si výsledky práce najdou ve výuce kurzu Architektura sítí. Práci doporučuji k obhajobě a vzhledem k výše uvedeným skutečnostem navrhuji hodnocení velmi dobře – B/85

Posudek oponenta

Zeman, Václav

Ve své diplomové práci měl Bc. Zdeněk Rýzner za úkol vytvořit simulační model přepojovacích prvků dnešních datových sítí. Model měl být vytvořen na základě poznatků z teorie hromadné obsluhy. Předložený text práce má 56 stran a je rozdělen do 6 kapitol. Členění je provedeno vhodným způsobem a jednotlivé kapitoly na sebe logicky navazují. V prvních 3 kapitolách diplomant uvádí potřebně teoretické informace nutné k řešení systémů hromadné obsluhy, ze kterých vychází při návrhu vlastního simulačního modelu. Tato část je zpracována přehledně v dostatečném rozsahu. Další část práce se zabývá návrhem simulačních modelů vlastních síťových prvků. Diplomant sice definuje parametry, které hodlá na základě simulačního modelu zjišťovat, ale vlastní rozbor funkce jednotlivých síťových prvků a určení míry jejich abstrakce, tedy toho, do jaké hloubky má model zacházet, provedeno není. Z hlediska sledovaných parametrů, bude určitě jinak vypadat model směrovače a jinak model přepínače. Autor modely síťových prvků zjednodušuje pouze na Markovovské modely s frontou a obslužnou linkou, uvedená míra abstrakce je dle mého soudu příliš velká, například neuvažuje délku paketů nebo rámců. Stejně tak není proveden rozbor toho, zda je možné považovat jednotlivé požadavky o obsluhu za nezávislé. V případě paketů tomu rozhodně tak není, ve většině případů se přenášejí data, jejichž délka překračuje délku paketu a v tomto případě bude i uvedený analytický model nevhodný (předpokládá nezávislé vstupní požadavky). Vlastní simulační model je popsán v 5. kapitole. Model je koncipován jako jednoúčelová aplikace. Škoda, že se diplomant nedržel standardních postupů pro vytváření simulačních modelů, kdy se systémy hromadné obsluhy popisují a programují na základě simulačních jazyků orientovaných na události, procesy případně aktivity. Autor ač naprogramoval funkční simulační aplikaci, je jeho řešení poměrně těžkopádné, obtížně modifikovatelné a vynaložená práce neodpovídá výsledkům, kterých lze z modelu získat. Další připomínky mám k nejednotnosti terminologie, např. v textu se někdy hovoří o průměrných hodnotách, jinde o středních, intenzita obsluhy je zase v simulačním programu nazývána přepínacím výkonem. I přes uvedené výtky lze však konstatovat, že zadání práce bylo splněno a diplomant prokázal schopnost využít teoretické poznatky při řešení konkrétního technického problému.

eVSKP id 40023