RYBAKOVA, A. Jazyk právních dokumentů EU [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2023.
V předložené práci se autorka podle zadání zabývá charakteristikou jazyka práva a právních dokumentů. Na základě studia odborné literatury jsou popsány základní rysy právnické angličtiny včetně stručného pohledu na její vývoj. Ve druhé části práce jsou analyzovány konkrétní právní dokumenty EU z hlediska jejich struktury a lingvistických prostředků. Autorka prokázala požadovanou znalost anglického jazyka, v práci se nevyskytují větší nedostatky jazykové nebo stylistické. Text je rozdělen vyváženě na teoretickou a praktickou část. V teoretické části by bylo vhodné uvedené popisy více doplnit příklady, mj. právě vzhledem k velmi specifické problematice. Praktická část pak do značné míry ilustruje jevy uvedené v části teoretické (materiál často poskytuje i větší možnosti – např. kapitola 6.3.4). Celkově je téma zpracováno velmi systematicky. Práce dobře splňuje svůj účel, je vypracována podle zadání, jsou splněny požadavky. Doporučuji k obhajobě.
Obsahem práce je popsat a analyzovat základní rysy právnické angličtiny, které lze vysledovat v technicky zaměřených nařízeních a směrnicích EU. V teoretické části autorka stručně popisuje situaci právnické angličtiny v legislativě EU, zmiňuje další jazyky, které se významně podílely na formování její slovní zásoby, vyjmenovává typy a styly právních dokumentů. V kapitole věnované konkrétním rysům právnické angličtiny uvádí lexikální specifika, např. používání archaických zájmenných příslovcí. Z hlediska pozdější praktické analýzy by však bylo účelnější zahrnout a pečlivěji popsat nejen rovinu lexikální, ale i syntaktickou, která nepochybně plní zásadní roli v situaci, kdy je třeba do věty začlenit velký objem informací. Ke své analýze si autorka zvolila dva právní dokumenty EU a pokusila se o srovnání struktury obou textů. Pokračovala určením specifické slovní zásoby – terminologie a frází, svou analýzu následně ukončila letmým pohledem na větnou strukturu. Vlastní analýza působí poněkud nahodile, kdy autorka z obou objemných dokumentů volí pouze některé příklady ať už zájmenných příslovcí, frází, nebo se zaměřuje na modální sloveso „shall“. Kladně lze hodnotit fakt, že se nejedná pouze o vyjmenovávání, ale o snahu vysvětlit význam a funkci lexika v rámci větného celku. Slabým místem však zůstává rovina syntaktická, kterou autorka sice uvedla jako samostatnou kapitolu, ale nenabídla téměř žádnou analýzu. Větná struktura je přitom důležitým aspektem právního jazyka, a jelikož je velmi rozvětvená, skýtá mnoho prostoru ke zkoumání, zejména zkoumání souvětí podřadného, pomocí kterého lze hierarchicky řadit nahuštěné informace. Text je logicky konzistentní a informačně obsažný. Jazyk je na velmi dobré úrovni, čtenářsky přitažlivý a bez závažných gramatických chyb, splňuje nároky pro formální styl. Český jazyk v abstraktu by si však zasloužil důkladnější re-formulaci. Formální náležitost práce vyhovují daným kritériím. Přes uvedené připomínky práci doporučuji k obhajobě a navrhuji B.
eVSKP id 151505