BARTOŠÍK, J. Zvyšování bělosti kaolinu [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta chemická. 2017.

Posudek vedoucího

Šoukal, František

Student Bc. Jan Bartošík vypracoval diplomovou práci na téma „Zvyšování bělosti kaolinu“. Práce je zpracovaná velice přehledně v typických kapitolách vč. závěru, poskytujícího přehled o dosažených výsledcích. Při zpracování literární rešerše i experimentálních prací v laboratoři si počínal velice samostatně a jistě. Tvůrčím způsobem se zapojil do návrhu, vývoje a testování vlastního zařízení pro studium mechanické aktivace. Student také prokázal schopnost odborně pracovat se získanými výsledky, zobecňovat je a kriticky přistupovat k jejich interpretaci, a to zejména ve srovnání s jeho bakalářskou prací. Po jazykové stránce má práce rovněž dobrou úroveň. Student v průběhu práce přiměřeně využíval konzultace jak se svým vedoucím, tak i konzultantem. Diplomová práce svým rozsahem, kvalitou a úrovní zpracování prokazuje schopnost studenta samostatně a tvůrčím způsobem řešit odbornou problematiku. Diplomovou práci Bc. Jana Bartošíka celkově hodnotím výborně a doporučuji ji k obhajobě před státní komisí.

Posudek oponenta

Ptáček, Petr

Student Bc. Jan Bartošík ve své diplomové práci s názvem: Zvyšování bělosti kaolinu; pojednává o vlivu kyselého loužení na index bělosti plavené, nebo přesněji odšlikované, kaolinové suroviny a to s přihlédnutím k vlivu teploty a koncentrace použitého činidla. Ačkoliv diplomová práce působí na první pohled přehledně a její rozsah (86 stran a 55 citací) pokládám s ohledem na řešenou problematiku dostatečný, vlastní text je místy matoucí, se značným množstvím chyb a nepřesností. Lze zde také najít spatně formulované věty typu: „Loužicí byla jsou založeny…“ (str.3). V textu se pak také objevují odkazy na obrázek vložené společně s titulkem (např. str. 24), což text diplomové práce zbytečně prodlužuje a zesložiťuje. Autor se rovněž místy opakuje, např. opakovaně uvedené složení kaolinu na str. 19 (2.2) a 22 (2.3), což u jakéhokoliv textu obvykle značí nedostatečné úsilí věnované jeho zpracování. Kromě těchto výše uvedených nedostatků však diplomová práce obsahuje i závažnější nepřesnosti, zejména: 1) S tvrzením na str. 8: „Jílové minerály patří mezi nejrozšířenější minerály zemské kůry.“ nelze souhlasit, protože jílové minerály tvoří cca pouze 5 % zemské kůry, zatímco živce pak asi 57 %. Autor zde patrně myslí silikáty obecně, které tvoří cca 75 % zemské kůry. Spolu s křemen (křemen a jeho modifikace jsou mineralogicky oxidy) je to pak až 95 %. 2) Tzv. skupina alofánu (str. 9) se v oddělení fylosilikátů volně řadí ke skupině kaolinitu-serpentinu (viz. rozdělení na str. 15, které pak žádnou takovou skupinu také neobsahuje). 3) Definice plasticity na str.9 také neodpovídá silikátové terminologii (vlastně není ani uvedena), autor pouze konstatuje její „spekulativní“ kvantifikaci. 4) Křehké slídy (str.15) patří z mineralogického hlediska do skupiny slíd (rozdíl mezi krystalo-chemickým a mineralogickým rozdělením fylosilikátů) a nepovažují se tedy za samostatnou skupinou v oddělení fylosilikátů. Dále popis mezivrstevních kationtů ve skupině slíd (str.16) také není v pořádku. 5) S definicí topotaxe na str.20, také nelze souhlasit, neboť pak by se tento jen mohl uplatnit jen u fylosilikátů, přičemž dehydroxylace kaolinitu je pouze jedním z případů tohoto jevu. Také difuzí řízené „vytlačování“ vody je rovněž zajímavým slovním obratem. 6) S definicí vodního skla, která jej na str. 27 definuje jako vodný roztok o složení Na2SiO3, a to bez ohledu na jeho koloidní povahu a křemičitý modul, také nelze souhlasit. Celkově lze také vytknout to, že zde není snaha sladit rozdíly mezi terminologií používanou české a anglické literatuře, takže suma těchto textů pak působí nesourodě. Na druhou stranu, si však experimentální část práce i diskuze dosažených výsledků zachovává celkově dobrou odbornou úroveň. Z tohoto důvodu diplomovou práci Bc. Jana Bartošíka doporučuji k obhajobě a hodnotím známkou B.

eVSKP id 98001