KUDA, D. NOVÉ NA STARÉ – Brno, nároží Bratislavská - Stará [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. 2014.
Předložený projekt odpovídá požadavkům na bakalářskou práci. Student pracoval samostatně a s přehledem. Výsledné architektonické, provozní a konstrukční řesení by při větším časovém prostoru bylo možné dále rozvíjet.
| Kritérium | Známka | Body | Slovní hodnocení |
|---|---|---|---|
| Přístup studenta ke zpracování | A | Student pracoval vyrovnaně během celého semestru. Po počátečním hledání smysluplné náplně celého komplexu, se rozhodl pro funkce, které by danou lokalitu mohli pozitivně ovlivnit. Poté již student pracoval běz větších zaváhání. Všechna řešení předkládal ve variantách. V závěrečné fázi projektu však některé zdařilé dispoziční a výrazové návrhy v projektu nepoužil (návrhy nadstandardních bytů apod.) |
Předložená bakalářská práce je zpracována pečlivě, ovšem urbanistické a architektonické řešení je rozpačité a vyskytují se i chyby v dispozičním řešení.
| Kritérium | Známka | Body | Slovní hodnocení |
|---|---|---|---|
| Urbanistické řešení | C | Navržený objekt dotváří městský blok, který a na nároží ulic Bratislavská a Stará ustupuje a vytváří tak malou “piazzettu”. Urbanistická struktura lokality má výjimečný charakter. Je tvořena velikými bloky a sítí ulic s poměrně úzkým uličním profilem. Potenciál území leží spíše ve ztvárnění vnitrobloků a práci s veřejným a poloveřejným prostorem v nich. Toto je důvod, proč jsem přesvědčena, že vytvoření “piazzetty” není v území nutné. Chápu ale, že navržený veřejný prostor tvoří předprostor před divadlem Radost. V tomto případě dané řešení dává smysl. Pochybuji však o ztvárnění piazzetty formou parkových křivolakých cestiček a vymezení prostoru zahradním plůtkem (jak je patrno z vizualizace). Toto není náměstí, ani předprostor divadla. Také jsem zásadně proti použití příčných prahů a zvýšení pojízdné komunikace na úroveň chodníku. Zvýšení je totiž pouze lokální, a řeší dopravní situaci příznivější pro pěší pouze pro navržený dům. Navržený dům má však převážně obytnou funkci a není v lokalitě ničím vyjímečný. Jde dle mého názoru o poněkud arogantní zásah do veřejného prostoru. | |
| Architektonické řešení | D | Navržený objekt obsahuje galerii, kavárnu, výtvarné ateliéry a byty. Student navrhuje funkce, které jsou dle jeho názoru pro danou lokalitu udržitelné a mají přispět ke zkulturnění a obrození čtvrti. Galerie nebývá iniciátorem rozvoje území, ale ve spojení s kavárnou se o to snad může aspoň pokusit. Výrazným prvkem návrhu jsou obytné pavlače, umístěné do vnitrobloku a odsazené od fasády domu. Zvolené řešení má dle názoru autora umožnit “orientovat okna obytných místností do pavlače”. Normově je sice požadavek na odstup oken do obytných místností od veřejné komunikace splněn, přesto vytváří odstoupení pavlače od fasády paradoxně horší podmínky. Kolemjdoucí totiž není v kontaktu pouze s oknem do kuchyně v daném podlaží, ale vidí i do podlaží nižších. Část navržených bytů je plošně poměrně luxusní a tedy určena vyšším příjmovým skupinám, které o takovýto druh bydlení nebudou mít zájem. Řešení domovních komunikací formou předsazených pavlačí pak autor uvádí jako úsporu na komunikacích. Z finančního, ale i prostorového hlediska tomu tak rozhodně není. Záměrem autora je navrhnout “fasádu, která by ukázala, že i v současné holé a přísné době umíme udělat fasádu schopnou vyrovnat se fasádám 19. století....” Čím toho dosahuje však není možné identifikovat. Vstupuje navíc do lokality s naprosto jinou materialitou – kompozitními deskami, navíc s přiznanými “dutými” spárami. Je to materiál novodobý (spíše tedy z konce minulého století), působí odlehčeným dojmem a způsobuje, že výraz fasády je v rozporu s okolními omítanými fasádami, které jsou hmotné. | |
| Provozní řešení | D | Provozně je návrh řešen jako tři samostatné celky – parter s galerií a kavárnou, bydlení v uliční frontě a ateliéry ve vnitrobloku. Do dvou podzemních podlaží jsou umístěny garáže. Galerie - Západní část galerie má nedostatečný přístup denního světla, jediný zdroj světla je pouze přes atrium, které je přistíněné obytnými podlažími. Naprosto nevhodné je řešení toalet v galerii – nemají předsíňku a jsou přístupné přímo z výstavního prostoru. Domovní komunikace - Vstupy do domovních komunikací pro bydlení nemají veškeré náležitosti - u jednoho komunikačního jádra jsou popelnice a u druhého kočárkárna. Obě jádra musí mít oboje vybavení. Problematické je přerušení vertikálních komunikací ve 2.NP. A to nejen u schodišť, kde by to bylo možno akceptovat, ale u východního schodiště také u výtahů. V úrovni 2.NP musí obyvatel domu z výtahu vystoupit, projít pavlačí a nastoupit do druhého výtahu, který jej vyveze k bytu. Umístění sklepních kójí do 2.PP a jejich ztvárnění je ukázkou anonymního prostoru, který s sebou nese riziko zvýšené kriminality. Byty jsou navrženy ve dvou kategoriích: 1. byty o plošné výměře 50-72 m2, které jsou řešeny vždy jako 2+1, s oddělenou kuchyní od obytného prostoru. Především u bytů kolem 70 m2 je toto řešení nevhodné, neboť plošný standart umožňuje bydlení rodiny (s jedním až dvěma dětmi), ale dispoziční uspořádání znemožňuje umístění dětského pokoje. Dětský pokoj v této kategorii bytů je navržen pouze u bytu č. 4.06 a to na úkor hlavního obytného prostoru!!! V tomto případně je hlavním obytným prostorem nejen neosluněná, ale dokonce i denním světlem neosvětlená kuchyň! 2. byty o plošné výměře 89-124m2, které jsou umístěny v nárožních polohách. U takto velkých bytů postrádám vyšší standart v podobě prádelny, či spíže. V 7.NP je luxusní téměř 200 metrový byt, jehož dispozice s kuchyní a obytným prostorem na opačných koncích dlouhé chodby je špatně vyřešená. Ateliéry jsou pravděpodobně pronajímatelné jednotky se společným hygienickým zázemím a kuchyňkou na patře. Měla by zde být také aspoň sprcha, neboť se dá předpokládat, že zde umělci budou nocovat. | |
| Technicko konstrukční řešení | C | Zvolené konstrukční řešení z monolitických betonových nosných stěn – tedy nosné fasády - a s použitím stropních panelů Spiroll na rozpětí 10 m je pro bytovou výstavbu dle mého názoru příliš nákladné. Z dokumentace není patrná představa autora o pavlačích (pouze se dovíme, že jde o ocelobetonovou konstrukci). Vzhledem k tomu, že je to velmi výrazný prvek, který je konceptem řešení bytů, mám za to, že by měl být lépe ztvárněn a zdokumentován. | |
| Formální úroveň | C | Grafická úroveň práce je dostačující, ale nikterak výjimečná. Autor splnil všechny požadavky na formální úroveň bakalářské práce. Ovšem nemohu si odpustit poznámku k průvodní zprávě. V části urbanistické řešení student nepopisuje návrh, ale pouze stávající stav řešeného území. V této souvislosti uvádí, že “v cestě rozvoji (území) stojí místní obyvatelé, které se postupně daří vystěhovávat”. Nejsou to místní obyvatelé, ale historické křivdy a politická rozhodnutí (totalitní i současná), které k tomuto stavu vedli. Vystěhováním problémových obyvatel do jiných lokalit se problém neřeší, ale pouze přesouvá. V závěrečné vysokoškolské práci by takováto věta zaznít neměla! |
eVSKP id 72989