SNOPKOVÁ, A. Dobrá škola [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. 2025.
Zahrada uprostřed velkoměsta. Stařičká, půvabná, trochu pro školku, hodně pak za zdí. Zamčená, nepřístupná. Dokola spousta betonového hluku. Nový průtah městem, vypálené plochy s přikrčenou týranou zelení. Mít tak zahradu. Být zahradou. Pro Andreu Snopkovou je právě vnitřní zahrada, povýšená do podoby komunitního miniparku, hlavní hodnotou celého areálu. Radikálně tak odstraňuje rozpadající se bariéry stávající zástavby a prolamuje přístup v plné šířce uliční fronty. Vložená poetická hmota stylizované závory jako prostupného pavilonu se tak stává veřejnou proklamací hodnot nastupující architektonické generace, zdůrazňující kvalitu lidského života ve všech jeho etapách nad ekonomickým gulagem včerejška. Předloženou práci doporučuji k obhajobě a navrhuji hodnocení A.
| Kritérium | Známka | Body | Slovní hodnocení |
|---|---|---|---|
| Přístup studenta ke zpracování | A |
Autorka nabízí svět zahrady, nejen různě starým dětem, ale i veřejnosti, čímž významně oživí smutné místo u tzv. „náměstí“, kontext, a především připraví děti lépe do života. Návrh je svěžím vstupem do dnes pro mě nepochopitelné situace, i když důsledky některých rozhodnutí jsou diskutabilní.
| Kritérium | Známka | Body | Slovní hodnocení |
|---|---|---|---|
| Urbanistické řešení | C | Autorka reaguje na současnou krizi vzdělávání příklonem ke konceptu Marie Montessori, který uplatňuje v základních rozhodnutích adaptace areálu venku i uvnitř. Dnes smutně odříznutý spletenec plný kompromisů je významově znovu vztažen k ústřední zahradě, coby léku na neduhy společnosti i neblahý stav místa. Ta nezůstává tam někde uvnitř, i když svět samotných dětí bývá poetický, ale je vytažena až na čáru ulice Cacovické a spojuje dnes oddělené celky ZŠ a MŠ, tj. starších a mladších dětí. Ty dává autorka záměrně do konfrontace v zahradě i v novostavbě jídelny, tak aby bylo veškeré dění přiblíženo životu, který je samotný tím nejlepším učitelem… Silná idea má však i své kompromisy. Původní venkovský dům ustupuje předzahrádce a záměrně natočené uskočené novostavbě jídelny. Autorka tak dělá pauzu v kontinuální uliční čáře, což je ideově možné a eskaluje to vyznění konceptu, nicméně hledaná kvalita předzahrádky se stává spíše bojem o zásobování. Hmota výtahu je rozpačitě umístěna k jinak elegantnímu objemu, který ale podle mého názoru neutáhne složitý kontext. Typologie pavilonu v rozlehlé zahradě zde naráží na stísněné, složité místo, i když téma nálevek a rohů je chytré. Hmota přístavby MŠ tomuto ale pomáhá a uvnitř jsme již plně v hravém světě tvarů a rostlin. Zde se tedy nemohu ubránit otázce, zda bylo rozhodnutí zakopat “to škaredé” pod zem, vzhledem k ulici, parcele i ekonomice strategické? | |
| Provozní řešení | C | Vyzdvihuji úvahu nad více scénáři fungování areálu zahrady i novostavby během dne, propojení ZŠ a MŠ i zapojení sousedství. Dílčí kontextuální nejasnosti pak nejsou tolik podstatné. Již jsem se dotkl tématu výtahu a zásobování. Toto bude samozřejmě z důvodu dvou transferů složitější, stejně jako pohyby nádobí atp. uvnitř. Uspořádání suterénu je mj. neefektivní, což bude hrát zásadní roli v ekonomice projektu. Vizuální vazba na zahradu toto ale snad vykoupí. Provoz adaptované MŠ se návrhem podstatně zlepšil, přibyly specializované učebny a šance dětí vstoupit do života připravenější, i když i zde najdeme kompromisy. Přistavěná Montessori kuchyňka dětem poslouží, ale bez zázemí a specifikace provozu by chtěla domyslet. Toalety se nadechly, ale mají málo umývadel. Byl vložen výtah, ale jaká je jeho prostorová vazba ke schodišti? Zaměstnanci se dočkali zázemí, ale zasloužili by si i okno, (čímž by se posílila i proklamovaná vazba MŠ na venkovní prostředí i slepá JZ fasáda). Napojení na jinak neřešenou budovu ZŠ mělo být prezentováno. | |
| Technicko konstrukční řešení | C | Je obstojně zvládnuté, nicméně jižní strana přístavby MŠ a západní jídelny se budou z důvodu minimálního přesahu střech přehřívat, pole přesahů jídelny jsou zbytečně tepelně izolována a kombinace tří materiálů a způsobu nosných konstrukcí stropu jídelny je pro mě složitá. | |
| Architektonické řešení | B | Návrh bych charakterizoval jako bohatý svět zahrady, tvarů i prostorových situací uvnitř. Prosklený pavilon v kontextu rostlinstva a dětské hry je lákavým prostředím. Celkově se autorka snaží co nejvíce vstoupit do světa dětí a nabízí jim mnoho možností uvnitř, vč. potřebných zákoutí k identifikaci a promyšlené hry dvou úrovní v učebnách. Svět tvarů by si ale zasloužil větší dotažení, pokud je záměrně méně ukázněný. Vazba různě vysoko nasazených a tvarovaných přesahů střech a jejich rozdivočené, ne vždy pro mě opodstatněné, tvary vs. souměrné půdorysy obrysů, které mi samy o sobě dávají eleganci i napětí. Konflikt střechy terasy MŠ a únikového schodiště i nasazení střechy na tvar terasy se záhony atp. jsou k poctivějšímu prokreslení. Stejně tak názory na interiéry a výše zmíněné širší vazby. Nabídka pro děti, rodiče i sousedy je ale nade vším. | |
| Formální úroveň | C | Práce je na dobré obsahové i prezentační úrovni. Nechybí vysvětlující texty a všechny náležitosti. Koláže však bohužel nepostihují nejsilnější prostorové momenty a přednosti projektu. |
eVSKP id 167654