JANÍK, R. Deformačně-napěťová analýza tepny s ateromem [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta strojního inženýrství. 2021.

Posudek vedoucího

Burša, Jiří

Student pracoval na poměrně náročném tématu z oblasti biomechaniky cév, které zjevně poněkud podcenil. Přihlásil se na ně až v posledním ročníku, konzultoval poměrně sporadicky a několik měsíců pracoval jen na rešerši, která i tak je sotva průměrná. Teprve měsíc před termínem odevzdání předložil první výsledky výpočtového modelu, bohužel zcela nepoužitelného. Projevovaly se na něm významné mezery ve znalostech téměř ze všech oblastí mechaniky. Intenzivní prací a zvýšením frekvence konzultací v posledních týdnech se mu ještě podařilo dosáhnout použitelných výsledků, které by mohly být dostatečné pro obhájení diplomové práce.

Posudek oponenta

Návrat, Tomáš

Předložená diplomová práce se zabývá deformačně–napěťovou analýzou tepny s ateromem. Jedním z cílů práce je literární rešerše výpočtových modelů aterosklerotických tepen a materiálových vlastností. Autor se v rešerši zaměřil na popis oběhové soustavy, struktury tepny a aterosklerózy. Poté se věnuje výpočtovému modelování, ale z podhledu popisu tenzorů deformace a konstitutivních hyperelastických modelů. Samotnému výpočtovému modelování tepen je věnována jedna stránka, kde student čerpá ze dvou zdrojů. Tuto část s ohledem na zadání považuji za zcela nedostatečnou. V další kapitole student popisuje vytvoření výpočtového modelu. Student bez řádného vysvětlení konstatuje „… jsem se rozhodl pracovat se zjednodušeným idealizovaným modelem tepny, který pracuje s rovinnou geometrií příčného průřezu, jehož tvorba není tak složitá a zdlouhavá jako u modelu prostorového.“ Dále se také uvádí, že bude využita symetrie. Při popisu výsledků, student využívá vágních konstatování „V úvodu analýzy bylo nutné připravit nastavení, aby výpočty proběhly správně a odpovídaly co nejvíce realitě.“, „bylo přiřazeno chování typu plane strain, abychom se více přiblížili reálným výsledkům.“, „Při výpočtech docházelo k nepříznivým výsledkům, a to z důvodu skokové změny chování na rozhraní materiálů.“, „K odstranění těchto lokálních extrémů bylo zapotřebí odselektovat prvky, ve kterých se ona výpočtová chyba projevovala. Díky této úpravě byly určeny pouze napětí, jež odpovídají reálnému chování tepny.“, „Poslední důležitý faktor, jenž zásadně ovlivňuje správné fungování modelu je skoková změna na rozhraní jednotlivých materiálů“. Citované věty příliš nesvědčí o dobrém pochopení procesu výpočtového modelování. V kapitole 6 se student velmi svérázně vypořádal s hodnocením rizika ruptury. Kromě toho, že hodnotí riziko součinitelem bezpečnosti, který definuje poměrem dovoleného a redukovaného napětí, ponechává zcela bez komentáře původ teorie, ze které vychází. Stochastické pojetí pro vyčíslení pravděpodobnosti ruptury vychází ze špatného postupu, takže vypočtené hodnoty korektně nepopisují pravděpodobnost porušení a jejich interpretace je pochybná. Předpoklad využití normálního rozdělení pro popis stavových a kritických veličin je nesmyslný, neboť vede k nereálným hodnotám napětím. Autor v závěru práce shrnuje, že výsledky hodnocení ruptury pomocí součinitele bezpečnosti jsou, cituji: „výsledky jsou pak tedy mírně zkreslené, a víceméně nepoužitelné.“. Tímto konstatováním bych zhodnotil celou práci, neboť vykazuje mnoho nedostatků a chyb. Práci doporučuji přepracovat, proto hodnotím stupněm F.

eVSKP id 132493