PROCHÁZKA, V. Vliv předúpravy odpadní vody na efektivitu membránových procesů [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta strojního inženýrství. 2025.

Posudek vedoucího

Vondra, Marek

Diplomová práce je převážně experimentálního charakteru a přispívá k řešení aktuální problematiky recyklace odpadních vod z průmyslu. Student se dobře zhostil stanovených cílů, přičemž prokázal schopnost samostatné inženýrské práce na technickém problému. Práce se zaměřuje na vliv předúpravy odpadní vody na efektivitu membránových procesů, přičemž důraz je kladen na vyhodnocení účinnosti koagulace před mikrofiltrací. Diplomová práce vykazuje solidní grafickou úpravu. Jednotlivé kapitoly jsou logicky uspořádány. Silnou stránkou práce jsou experimentálně podložené závěry o efektivním dávkování koagulantu, které mají praktickou relevanci a mohou sloužit jako cenný podklad pro návrh technologických schémat v oblasti úpravy odpadních vod. Výsledky byly navíc získány v poloprovozním měřítku, tedy s velmi dobou mírou přenositelnosti. Slabší stránkou práce je místy povrchní popis diskutovaných jevů a procesů. Rovněž představení jednotlivých metod a jejich porovnání je velmi obecné, bez hlubší vazby na zkoumanou problematiku. Interpretace experimentálních dat by mohla být hlubší. Výsledky jsou často pouze popsány, nikoliv vysvětleny v širším kontextu. Práce naplnila stanovené cíle i formální požadavky, a proto ji hodnotím jako dobrou.

Posudek oponenta

Miklas, Václav

Diplomant se ve své práci zabývá aktuálním tématem zvyšování produktivity membránových procesů vhodnou metodou předúpravy. Konkrétněji významně přispěl zkoumáním koagulace mlékárenské odpadní vody (MOV). Právě rozsah experimentálních činností lze hodnotit mimořádně pozitivně. Student se věnoval jak konvenční, tak in-line koagulaci, v obou případech pro dva koagulanty (síran hlinitý a chlorid železitý). V prvním případě zvolil formu sklenicových testů a zkoumal vliv dávky koagulantu a pH na turbiditu výsledného filtrátu. Poznatky pak efektivně využil pro in-line koagulaci navázanou na mikrofiltraci v reprezentativnějších měřítcích. Ocenit je nutné jak časovou investici studenta, tak systematický přístup, ze kterého vznikl robustní soubor výsledků. Hlavní nedostatky práce shledávám zejména ve věci struktury práce a jejím souladu se zadanými cíli, stejně jako práci s literaturou: —Jedním z cílů je rešerše metod předúpravy odpadních vod a membránových technologií, druhý cíl pak navazuje výběrem vhodné metody předúpravy odpadní vody. —V kap. 1 „Znečišťující látky a vlastnosti vody“ se student obšírně věnuje charakterizaci mlékárenské odpadní vody a ukazatelům znečištění, které však a) až na turbiditu, pH a konduktivitu v experimentální části nejsou zkoumány ani diskutovány, b) nemají vazbu na cíle práce, c) nejsou použity pro srovnání metod předúpravy (tj. míra redukce znečištění), což by bylo nasnadě. —Kap. 2 „Metody zpracování odpadních vod“ obsahuje z pohledu cílů práce balastní části (např. biologické procesy, dezinfekce), které nelze označit za metody předúpravy. Rovněž bych po konkretizaci na MOV v kap. 1 v této části ocenil rešerši cílenější do této oblasti. —Na konci kap. 2 student implikuje, že z rešerše vyplývá, že oblast koagulace a membránových procesů při úpravě MOV není dostatečně prozkoumána. Tento výrok však s ohledem na charakter rešerše nemá oporu v textu. —Na konci kap. 3 zase student uvádí, že „z podrobného studia koagulace byly identifikován postup a typy koagulantů, které by mohly být vhodné pro spojení s membránovými procesy“, kromě zmínky u in-line koagulace však membrány v této kapitole vůbec nejsou diskutovány. —V práci je zřejmý nadbytek obrázků, které působí v některých případech působí výplňově a nejsou často komentovány v textu. Jejich kvalita, vizuální styl a velikost přitom značně kolísá. —Student v rešerši sice využívá velké množství zdrojů, jejich charakter a kvalita je však nekonzistentní vč. výskytu populárních a komerčních zdrojů či Wikipedie. Rovněž se často vyskytují delší úseky převzaté z jednoho zdroje bez kritického srovnání s jinými zdroji. Čtivosti práce nepřispívá ani horší jazyková úroveň (např. hovorová označení typu „fabriky“ a „čističek“ či patrně opomenuté anglicismy u kap. 1.4.2–1.4.8), doslovně se opakující komentáře ke grafům na stranách 50–55 nebo nejednoznačnost citací (čtyři sloučené zdroje pro jeden odstavec na str. 26). I přes výše uvedené připomínky lze jednoznačně identifikovat nosnou část práce v podobě experimentů, které nadstandardně přispívají aktuálnímu výzkumu na Ústavu procesního inženýrství. Tento značný přínos výsledků činí z diplomové práce velmi obstojnou. Lze konstatovat, že byly naplněny body zadaní, a práci proto doporučuji k obhajobě.

eVSKP id 165601