NOP, P. Návrh a konstrukce snímací části cimbalonu [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2017.
Student měl dle zadání navrhnout a ověřit možnosti snímání strun, případně virtuálních strun pro elektronický hudební nástroj, tzv. cimbalon. Vyzkoušet, zda je účelnější použít tzv. pady, laser, anebo mechanické struny se snímači, a měl zvážit konstrukci také z hlediska hmotnosti, rozměrů a snadné sestavitelnosti nástroje. Student sehnal dostatečné množství dostupné literatury a nastudoval ji, správně provedl analýzu stavby hudebního nástroje – cimbálu: jeho strun a jejich rozložení, korpusu, poloh kobylek, typů paliček ad. Navrhl a realizoval jednotlivé metody snímání a vyhodnotil jejich vlastnosti a vhodnost. Ať šlo o snímač, vodivé struny, laserové struny, páčkový či polohový snímač. Nakonec se rozhodl pro elektretový mikrofon jako hlavní snímač. Zkonstruoval podkladovou desku s imitací strun i pedálem, provedl elektroinstalaci. U studenta se mi líbí vyváženost jeho technické kreativity a hudebních interpretačních zkušeností. Reflektoval nároky, aby šlo na elektronický cimbalon co nejpřirozeněji a nejvěrněji hrát. Nejvíce oceňuji, jak vyřešil odečítání dynamiky úhozu pomocí tlakového mikrofonu. Úkolem práce nebylo navrhnout 100%ně funkční elektronický cimbál (zde bude testování případně vyžadovat mnohem delší čas i vyšší prostředky), ale vyřešit princip, na jakém by měla imitace mechanicko-akustického nástroje fungovat, a navrhnout zásadní směr, kam by měla konstrukce dále směřovat. To se mu povedlo.
Bakalářská práce měla za úkol navrhnout a ověřit snímací část tzv. cimbalonu, který by nahradil např. pro výukové účely skutečný cimbál. Student ověřil různé principy náhrady strun požívaných u klasického cimbálu vodivými dráty, laserovým paprskem, polohovými spínači či elektretovým mikrofonem. Nakonec jako náhradu strun vybral gumovou hadičku na jednom konci zatěsněnou a na druhém konci je vložen mikrofon. Mikrofon v tomto uspořádání zřejmě už nepracuje jako zvukový spínač, jak se student domnívá, ale jako tlakový spínač. Místo mikrofonu tedy mohl být použit tlakový spínač. Použití gumové hadičky však nepovažuji za šťastné, protože hadička vlivem stárnutí křehne a ztrácí pružnost, navíc údery tvrdou paličkou mohou způsobovat její roztřepení. Za perspektivnější považuji cílit na užití laserového paprsku, které student zavrhl z důvodu ceny a z důvodu možného přerušení sousedního paprsku. Pokud se užije šikmé uspořádání paprsků křížově se sousedními tak, jako je tomu u cimbálu, tento problém odpadne. Pokud se týká ceny, tak ceny při hromadné výrobě exponenciálně klesají a s množstvím použitých diod, kterých zde bude skutečně hodně. Tvrdost dopadu paliček na podkladovou desku by se zde dala řešit nikoliv gumovým podkladem, jak student navrhuje, ale opačně gumovými konci paliček, které lze v případě opotřebení snadno zakoupit nové. Trochu mne udivilo, že studenta vyděsilo, když zjistil, že stavebnice KTE 515 pro ověření zvukového spínače se již neprodává, ale naštěstí ji sehnal. Přitom zapojení obvodu je elementární a student bakalářského studia by ho měl být schopen navrhnout sám včetně jednoduchého plošného spoje. Ke schématu tohoto obvodu na obr. 31 mám pak velké výhrady, protože student si během tříletého studia neosvojil principy kreslení elektrických schémat, ve schématu používá bezdůvodně zalomené či šikmé spoje, rezistor R3 je připojen z boční strany, jsou použity dvě různé značky zemí, ale nejsou nikde propojeny.
eVSKP id 101913