HERMANOVÁ, A. Eudaimonie: Šťastné město [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. .

Posudek vedoucího

Mléčka, Jan

Ada Hermanová svou diplomovou práci zaměřuje na kvalitu městského prostoru aplikací principů tzv. eudamického města. Toto je mimo dnes již standardně akcentovanou kvalitu veřejného prostoru z hlediska jeho základních prostorových vazeb, udržitelnou mobilitu a modrozelenou infrastrukturu, primárně zaměřeno na subjektivní pocit každodenního štěstí, implikovaný sestavou dílčích hledisek, definovaných v úvodu návrhové části práce. Proměna vstupní perspektivy z objektivních vnějších kritérií na specifické subjektivní hodnoty umožňuje autorce přenést těžiště práce z tradičního postupu/výstupu, určeného kvalitou jednotlivých prvků, na kvalitu vztahu, podmíněnou možností seberealizace. Prostřednictvím jednoduchých DIY prvků vytváří provizorní sestavy, umožňující naplňování individuálního i společenského vztahu ke konkrétnímu místu i sobě navzájem. Architektura budoucnosti je architekturou mezilidských vztahů, vše ostatní, dnes důležité, bude již samozřejmé.

Posudek oponenta

Holubová, Martina

Ada Hermanová má ambici ve své práci pojmenovat podstatné potřeby a nalézt na ně odpovídající aplikaci formou univerzálních zásahů. V jejím koncepčním přístupu vidím důraz na potřebu někam patřit, potřebu být chráněná, potřebu se svobodně pohybovat a žít s vodou ve městě. Potřeba vnímat město kvalitně všemi smysly (voda, dřevo, květiny, barvy) a nebýt v tom městě opuštěna jsou zřetelně formulované. Intervence hledá takové, které by bylo možné aplikovat do tradičního městského prostoru, konkrétně potom do Brna-Husovic. Práce ale neusiluje o výrazně konkrétní aplikaci do konkrétního prostoru, resp. tato část práce není příliš rozvinutá. Ada Hermanová řeší spíše obecné. Klade si před sebe velkou výzvu, protože se záměrně nevěnuje nestabilním fyzickým strukturám, nevěnuje se ani hranicím sousedství nebo „meziměstům“, ani se nezabývá prostorem za uliční čarou. Zabývá se obyčejnou běžnou substancí – ulicemi uspořádanými v tradičních blocích, které tvoří město, a tím, jak by měly reflektovat naše nejhlubší lidské potřeby, které jsme v době koronakrize (ve které tato diplomová práce vznikala)začali vnímat všichni ještě intenzivněji než dříve. Jedná se o velmi současné a multidisciplinární téma. Hlavní hodnotu práce vidím ve schopnosti analyzovat problém a přistoupit k němu koncepčně. Koneckonců Ada Hermanová tím zaplňuje největší počet stran. Za celkovou vizi a ochotu chtít porozumět jádru věci, „ i když to bolí“, bych hodnotila práci za A. Kdyby však na otázku, jak vytvořit „šťastnější město“ pomocí univerzálně aplikovatelných intervencí v běžném uličním prostoru, existovala jednoduchá racionálně nekolizní odpověď, tak naše ulice už vypadají dávno jinak. Jednotlivá navržená architektonicko-urbanistická řešení nejsou vždy příliš přesvědčivá, některá by si zasloužila pečlivější formalizaci, jiné působí vyloženě chybně. Hodnocení těchto jednotlivých prvků nacházím ve škále B až F. Uspokojit tak široké spektrum základních lidských potřeb pouze v běžném uličním veřejném prostoru je obtížné, pokud vůbec možné. Žádoucí by byla vyšší míra abstrahování koncepčních východisek a nižší schematičnost výsledného návrhu či snad i odvaha jít daleko za horizont přítomnosti. Za zvládnuté považuji prvky hospodaření s dešťovou vodou, i když i zde by bylo možné návrh o něco lépe propracovat z hlediska bezpečnosti a technicko-konstrukčního řešení. Problematické jsou především tzv. akcenty a jejich umístění, které se jeví nesystémově i z hlediska prezentovaného výchozího rozhodnutí „kam umisťovat“. Studentka by mohla zamýšlený účel těchto prvků blíže upřesnit u obhajoby. Předpokládám, že by jejich umístění mělo být spíše krátkodobé. U diplomové práce postrádám i více variant těchto objektů. U-rampa jako výraz potřeby zdravého pohybu a sportovního vyžití i v městském veřejném prostoru je z hlediska celkové vize vhodnou součástí, její umístění je ale špatné. Obecně se se málo vyjadřuje k otázce statické dopravy, technické infrastruktuře nebo detailnější specifikaci zakomponování k dalším bezprostředně sousedícím prvkům veřejného prostoru (ať už stávajícím nebo nově navrženým), jmenovitě např. u dřevěných platforem mi chybí bližší uchopení návaznosti k jízdnímu pruhu. Diplomová práce Eudaimonia: šťastné město je jinými slovy odvaha pustit se do manuálu tvorby eudaimonických veřejných prostranství. Analytická a koncepční část jsou ty zdařilejší. V neposlední řadě samotná grafická (resp. knižní) podoba posiluje celkový dojem. Nenahlížím na toto dílo jako na běžnou předpokládanou formu diplomové práce. Jsou to témata, kterými se zabývají instituce jako je KAM nebo IPR. Studentka by zde jistě nalezla své uplatnění. Přes vyjmenované nedostatky v návrhové části doporučuji k obhajobě.

eVSKP id 125566