ONDRÁČEK, P. Návrh výroby napínáku řetězu [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta strojního inženýrství. 2022.

Posudek vedoucího

Peterková, Eva

Diplomová práce Pavla Ondráčka se zabývá návrhem výroby napínáku řetězu pro motocykl. V rámci řešení diplomant navrhl výrobu součásti pomocí kombinace technologie stříhání, ohýbaní a lisování. Provedl potřebné technologické a kontrolní výpočty a navrhl vhodný postupový nástroj. Vzhledem k vytváření prolisu v opačném směru nežli je pohyb střižníků a ohybníků, je navržený nástroj poměrně složitý, odpružený, a to jak v horní, tak i v dolní části nástroje. Diplomant během řešení pracoval aktivně a samostatně. Oceňuji zejména práci s literárními zdroji, technický pohled na věc a tvůrčí iniciativu při vymýšlení nástroje. Během mnoha konzultací bylo patrné, že Pavel Ondráček domýšlí vše do konce a snaží se porozumět podstatě věci. Prácí hodnotím velmi kladně.

Posudek oponenta

Jopek, Miroslav

Diplomová práce Bc. Pavla Ondráčka obsahuje návrh výroby napínáku řetězu motocyklu. Práce je rozdělená do čtyř tematických částí. V první části autor popisuje možné technologie výroby zadané součásti, z nichž byla zvolena výroba stříháním a ohýbáním pomocí sdruženého postupového nástroje. V kapitole 2 jsou popsány technologie stříhání a ohýbání. V kapitole je detailně popsána napjatost, střižné vůle a kvalita střižné plochy, výpočet střižné síly a střižné práce, technologičnost stříhání, nástřihové plány a popis střižných nástrojů. Obdobný rozbor je proveden i pro technologii ohýbání. Kapitola je celkově názorná a graficky velmi pěkně zpracovaná. Bohužel celkově dobrý dojem kapitoly narušují nevhodně převzaté obrázky zejména obr. 12, 13, 15, v kterých schází znázornění přidržovače, respektive přidržovací síly, případně osy symetrie. Schází sjednocení názvosloví např. na obr. 15 je zobrazena střižná mezera z, ale v popisu obrázku je „Vliv střižné vůle“. Na straně 18 v textové části autor uvádí: „Vztah pro celkovou střižnou práci je [1;50]:“ , ale níže uvedený vztah 2.4. se vztahuje pro výpočet celkové střižné síly apod. Třetí kapitola je zaměřená na vlastní návrh technologie výroby napínáku, v které autor nejprve posuzuje součást z hlediska technologičnosti výroby přes výpočty mezních hodnot poloměru ohybu až po rozvinutou délku. V kapitole 3.2. jsou nejprve navrhovány 2 možné varianty rozmístění výstřižků: „varianta 1: na výšku a varianta 2: na délku“. Tyto varianty následně rozšiřuje o subvarianty A, B a C. Varianty 1 a 2 a její subvarianty následně rozšiřuje o další tři možné varianty rozmístění (varianta 3-5), u kterých sděluje, že se jedná o „méně vhodné varianty“. Toto vyvolává v práci značně velkou zmatečnost. Nejprve by se mělo začít s méně pravděpodobnými variantami a postupným vylučováním, za podpory nezbytných výpočtů má autor dojít k jim finálně vybrané variantě. Bohužel tento zmatek pokračuje i v podkapitole 3.4., kde nejprve uvádí výrobní postup 1a, který rozšiřuje o výrobní postup 2a, aby poté navrhl výrobní postup 1b a završí výrobním postupem 2b. Ve finále pak autor zvolí jako nejvhodnější výrobní postup 1a… Kapitola 3.5. se zabývá jednotlivými technologickými výpočty stříhání. Bohužel u této jedné z nejdůležitějších kapitol ze strany volby výrobního stroje jsou provedeny vzorové výpočty pro střižník č.1. Pro ostatní střižníky jsou uvedeny jen výsledky střižných sil v tab.4. Není zřejmé jak autor k jednotlivým výsledkům dospěl, zvláště pak, když konstatuje “ Rozdílná délka křivky střihu je vypočítána pomocí vzorců pro obvody základních tvarů, u složitých tvarů pomocí programu AutoCAD“ viz str.52. Jaké jsou hodnoty aktivní délky střihu u jednotlivých střižníků není zřejmé. V kapitole 3.6. je uvedena nevhodná formulace: „….odpružení tedy převyšuje povolenou hodnotu pro předepsanou třídu přesnosti.“ ale v následující větě je konstatováno: „Protože součástka bude po montáži na motocykl stažena maticí na šířku vidlice, případné menší úhlové odchylky nemají vliv na kvalitu výrobku a jeho funkci“ Výkresová dokumentace na rozdíl od teoretického pojednání velmi snižuje kvalitu diplomové práce. Jednotlivé dílce nástroje- konkrétně střižnice je navržených rozměrech a tolerancích obtížně vyrobitelná, respektive nevyrobitelná. Jakou technologií by bylo možné vyrobit ostré vnitřní hrany střižnice (na výkresu 2022-DP-184327-2 detail D o rozměrech 13 H7 x 5 H7. Jako marginálii zle uvést skutečnost, že předepsané tolerance se vztahují pro kruhové nikoli čtvercového tvary. Tvarová střižnice není ve výkresu vůbec okótována. Je uvedena pouze poznámka, „funkční rozměry střižnice jsou vyrobeny podle rozměrů střižníku zvětšené o střižnou vůli„ Jedná se o výrobní výkres střižnice, proto veškeré rozměry musí být uvedeny na tomto výkresu. Jak by bylo možné dosáhnout toleranci tvrdosti +-0,1 HRC – viz výkres střižnice? Celkovou nízkou kvalitu výkresové dokumentace dokresluje výkres tvarového střižníku 2022-DP-184327-4, v kterém jsou tolerovány rozměry od středů rádiusů a to 46,8+-0,01 respektive 33,2-0,05 mm. Jakým způsobem by bylo možné tyto tolerované rozměry zkontrolovat? Na výkresu sestavy 2022-DP-184327-1 chybí pozice a to minimálně horní a spodní části nástroje. Jakým způsobem bude hotový dílec po ostřižení z nástroje vyjímán, aby se zbylý odpad vzniklý po ostřižení s hotovým dílcem nepromíchal -vč, 2022-DP-184327-1H.

eVSKP id 137124