BŘOUŠEK, L. Tepelné úpravy povrchu po 3D FDM tisku [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta strojního inženýrství. 2017.

Posudek vedoucího

Zemčík, Oskar

Autor zpracoval práci na zvolené téma posouzení možností úpravy povrchu FDM tištěných dílů u teplem, respektive proudem horkého vzduchu. V úvodní části se věnoval rešerši problematiky 3D tisku, především s ohledem na metody FDM, kterou zpracoval odpovídajícím způsobem. Následně provedl teoretický rozbor vhodných povrchových úprav. Pro zajištění výroby vzorků autor vyrobil 3D tiskárnu typu Rebel II, jejíž výrobu a kalibraci rovněž popsal v práci. Jako CAM aplikaci pak využíval program Slic3r, který je jedním z nejrozšířenějších CAM nástrojů pro 3D tisk. V experimentální části autor nejprve navrhl samotný experiment, včetně modelu vzorků a následně vybral vhodné materiály. Práci bych vytknul následující nedostatky: U výroby vzorků bych kromě dalších parametrů tisku čekal hlavně výšku vrstvy a šířku nanášeného materiálu v povrchové vrstvě. Očekával bych v případě deformace dílů s částečným zaplněním test na vzorku se 100% zaplněním, čímž by se mohlo průhybu zabránit. Dále by bylo vhodné vyzkoušet menší trysky a tím zajistit lokální působení horkého vzduchu. Bohužel autor nedotáhl experimenty do zdárného konce a tedy nalezení vhodných parametrů, které by umožnili tepelnou úpravu povrchu. Autor pracoval samostatně a iniciativně práci konzultoval především v počáteční fázi. Nicméně i tak zadání splnil a práci doporučuji k obhajobě.

Posudek oponenta

Slaný, Martin

Autor se v práci zaměřil na zajímavou problematiku, která pojednává o možných úpravách povrchu působením tepla. Nápaditost a originalitu tato práce rozhodně nepostrádá, avšak ke zdárnému řešení by bylo vhodné dostudovat více teorie, zejména pak chování a stavy testovaných materiálů v závislosti na teplotě. V práci uváděna metoda FDM, která se principiálně poněkud liší od skutečně použité technologie 3D tisku FFF, využívá pro tisk temperované prostředí na teploty (dle použitého materiálu), kolem 90°C. Další hodnota, která se u 3D tisku FDM nastavuje, je teplota trysky (kolem 240°C). Tyto teploty právě souvisí se stavy, ve kterých se materiál při dané teplotě nachází. Právě závislost stavu plasticity materiálu na teplotě by autorovi jistě mohla více přiblížit, jakou teplotu zvolit pro dosažení plastického stavu, ve kterém může začít docházet k povrchovým změnám materiálu. Za zásadní zde také považuji čas, po který je testovaný vzorek působení tepla vystaven. Zkrácení času, po který působí zdroj tepla na těleso a současně zintenzivnění zdroje do té míry, aby povrch dosáhl plasticity, ale přitom nedocházelo k přepalování nebo vnášení tepla do větší hloubky tělesa by mohlo vést k požadovanému efektu. Za nešťastné dále považuji výběr vyhodnocovaných parametrů profilu povrchu Ra a Rz. Tyto parametry nemají přílišný vypovídající charakter o funkčních vlastnostech povrchu. Jistě by bylo možné vybrat jiné parametry, které by při realizovaném experimentu podléhaly zásadnějším změnám, než právě Ra a Rz. Práce v sobě skrývá jistý potenciál, který by bylo jistě dobré rozvinout, a věnovat mu potřebný čas. Právě z tohoto důvodu práci považuji za zdařilou a originální a doporučuji ji k obhajobě s doporučeným hodnocením C – dobře.

eVSKP id 101531