VALÚCH, A. Modelový experiment difúze ve slitinách [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta strojního inženýrství. 2024.

Posudek vedoucího

Kičmerová, Dina

Bakalářská práce Adama Valúcha na téma „Modelový experiment difúze ve slitinách“ se zaměřuje na rozhraní difúzního článku mosazi a mědi po vysokoteplotním žíhání podobně jako v Kirkendallově pokusu. V rešeršní části je popisovaná difúze, Kirkendallův jev a vlastnosti použitých kovů. Experimentální část obsahuje hlavně obrazovou dokumentaci experimentu a výsledného rozhraní po vysokoteplotním žíhání za různých podmínek. K vyhodnocení struktury bylo použito jak světelného, tak rastrovacího elektronového mikroskopu. K zjištění chemického profilu na rozhraní byla použita energiově disperzní rentgenová spektroskopie. Pozitivně hodnotím pečlivou přípravu a aktivní spolupráci na experimentech, student se podílel samostatně na metalografické přípravě vzorků a světelné mikroskopii. Bohužel se student při psaní práce dostal do velké časové tísně a tomu odpovídá kvalita a srozumitelnost textu. Celkový výsledek kazí časté nepřesnosti  a chyby, nevhodné pojmy a duplicita informací. Celkový dojem z práce je uspokojivý a přes mnohé formální a vyjadřovací výtky hodnotím danou práci jako vhodnou k obhajobě. Práci hodnotím celkovou známkou D.

Posudek oponenta

Doubrava, Marek

Předložená práce Adama Valúcha se zabývá Kirkendallovým jevem na rozhraní mezi mosazí a čistou mědí. Dokument obsahuje rešeršní část, která se zabývá problematikou difuzních jevů, která slouží jako teoretický základ pro experimentální část simulující Kirkendallův původní experiment. Analýza připravených a tepelně zpracovaných vzorků při různých teplotách a délkách výdrže sestávala zejména z metalografické analýzy, pozorování mikrostruktury pomocí světleného a elektronového mikroskopu a kontroly posunu rozhraní mezi jednotlivými materiály. Mezi pokročilejší metody zkoumání patří energiově disperzní spektroskopie využitá k analýze změn chemického složení na rozhraní kovů. Student si zvolil tradiční koncepci a rozděluje práci na teoretickou část, která je dlouhá 21 stran, zatímco část experimentální 28 stran. Je ale nutné říci, že kapitoly věnující se popisu světelné a elektronové mikroskopie patří do části teoretické a ne experimentální (kap. 4.1 a 4.2). Z hlediska uspořádání je práce stále velmi dobrá, z hlediska formálních náležitostí, grafické a stylistické úpravy nebo smysluplnosti vyjadřování je však práce spíše dostatečná. Studentovi v práci chybí abstrakt a klíčová slova v anglickém jazyce spolu s bibliografickou citací. Fotografie grafů a schémat z knih pořízené pomocí mobilního telefonu nejsou správnou volbou (Obr. 1.7, 1,8 a 1.9). Stejně jako použití obrázků s nedostatečnou kvalitou (Obr. 2.2). Dokonce ani na vlastních obrázcích (Obr. 5.3, 5.4, 5.8, 5.9 a dalších) v experimentální části, které jsou pojmenovány jako „struktura vzorků“, nelze téměř rozeznat samotnou strukturu a přečíst hodnoty tloušťky difuzní vrstvy. Dále na straně 12 je obrázek 2.1 popsán anglicky. Ostatní popisky ve slovenském jazyce jsou ale bohužel často zavádějící, nepřesné nebo nevhodné, viz. Obr. 2.5: Zkosené vysokorychlostní mosazné tyče. Přičemž se jedná o zkosené mosazné tyče pro vysokorychlostní obrábění. Z hlediska formátování jsou odsazení mezi jednotlivými tabulkami, obrázky, jejich popisky a ostatním textem nekonzistentní a zbytečně velká. Jednotlivé rovnice uvedené v práci nemají konzistentní formátování. Je pravdou, že se formátování v průběhu práce zlepšuje, student i lépe vysvětluje jednotlivé členy rovnic a v několika případech uvádí i jednotky. Jednotky ale často uvádí v kulatých, a ne hranatých závorkách. Na některé obrázky jako 1.5, 1.8 a 1.9 nejsou v textu odkazy. Dokonce názvy nadpisů často nedávají čtenáři smysl. Grafická a stylistická úprava práce jsou spíše nevyhovující. V rámci práce s literaturou musím konstatovat, že úroveň je opět velice nízká. První uvedená citace má číslo 4 a drtivá většina práce je citována ze zdrojů 4 a 22. V popiscích obrázků často chybí mezera před citací. V abstraktu chybí nastínění výsledků experimentů a úvod téměř vůbec neuvádí do problematiky práce. V teoretické části student absolutně zbytečně u mědi i cínu vypisuje teploty tavení a varu jak v Kelvinech, tak stupních Celsia. Na druhou stranu chybí například příklady aplikací jednotlivých materiálů nebo detailnější popisy a vysvětlení, jak jednotlivé charakteristiky materiálu ovlivňují jeho vlastnosti. Informace a znalosti hodné studenta materiálového inženýrství. Na experimentální části je možné vyzvednout podrobný popis experimentů a délku této části. Na druhou stranu je popis poměrně málo vědecký a často nepřesný. Text bohužel často nereflektuje důležité skutečnosti týkající se experimentálních výsledků. V rámci experimentální části se student nevyvaruje užívání osobních zájmen. Trpný rod charakteristický pro akademické texty není využíván. Místo toho používá slovní spojení jako „my jsme nařezali…“, „pro naše experimenty“. Student v rámci experimentální části popisuje proces pomědění až potom co v textu celý proces proběhl. Následně popisuje proces elektrolýzy, který měl být již v teoretické části (str. 31 a 32). V rámci popisu žíhání ve vakuové peci (str. 32) student uvádí, že proces proběhl za běžného tlaku ve vakuové peci za zvýšených teplot v nízkém tlaku. V druhé polovině odstavce student začíná psát o tom, co napsal na začátku téhož odstavce a jinými slovy s pouze drobnými detaily navíc napíše téměř to samé. Tuto techniku využívá v průběhu celé práce několikrát, což radikálně snižuje čtivost i výpovědní hodnotu. Kapitola 4.9 (str. 34) má název „Rovnice pro složení elektrolytu a difuzivita“. Elektrolyt byl již v práci dávno použit, tudíž nedává smysl mít tuto podkapitolu zde. Pro výpočet difuzivity to v kontextu práce smysl dává, chybí však jakákoliv spojitost nebo háček pro čtenáře, proč tomu tak je nebo být mělo. Samotná kapitola je z hlediska formy nevhodná, jedná se pouze o rovnice, výpočty a žádný kontext. Nic nevysvětluje a nepřináší čtenáři krom zmatku žádnou reálnou hodnotu, ačkoliv by měla, protože je z hlediska experimentální práce studenta důležitá. V popisu a diskusi výsledků je množství opravdu nešťastných a nepřesných formulací, jako například popis vrstvy mědi, deponované na mosazi ve znění: „Meď prenikla na mosadz na 700 µm.“, kdy se dle mého názoru student snažil říci, že tloušťka vrstvy mědi deponované na mosazi byla 700 µm. Měřit tloušťku vrstvy, do které zinek během experimentů difundoval pomocí světlené mikroskopie je pro orientaci a odhad adekvátní metoda, lepší by ale bylo vycházet z liniové EDS analýzy, která byla provedena. Udávat výsledné hodnoty v tisícinách mikrometru již ale rozhodně adekvátní není. Student zaměňuje zkratky SM a SEM mezi sebou, a navíc je v textu neumí správně použít. Výsledky, které student v rámci experimentální práce získal jsou čtenáři předávány velice stroze beze snahy informace spojovat do logicky navazujících posloupností a dělat jakékoliv závěry. Vyzvednutí faktu, že byly naměřené hodnoty tloušťky difuzní vrstvy vyneseny do grafu, aby mohly být napříč všemi vzorky porovnány, hovoří o opravdu nízké kvalitě této práce. Graf vývoje difuzní vrstvy v kapitole „Výsledky a diskuse“, jakožto graf, který by měl práci shrnout a vysvětlit, je velice zmatečný má nízkou výpovědní hodnotu. Tento graf, stejně jako drtivá většina grafů v textu, není doprovázena textem, který by čtenáře uvedl do předkládané problematiky, kterou graf dokresluje. Jakákoliv diskuse výsledků, ať už z hlediska porovnání s literaturou nebo hodnocení výsledků samotných na základě znalostí, které student během práce získal, chybí. Z hlediska terminologie si myslím, že pojem „difundovaná vrstva“ není správný, stejně jako není správné v teoretické části vydefinovat pojem „vakance“ a ve zbytku práce o něm mluvit jako o „volném místě“. Zmíněné nedostatky dále snižují úroveň předkládané bakalářské práce. Celkově práci hodnotím jako dostatečnou, uděluji hodnocení dle ECTS za E a doporučuji k obhajobě.

eVSKP id 157535