HVĚZDOVÁ, M. Centrum nezávislé kultury [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. 2025.

Posudek vedoucího

Toman, Radek

Diplomová práce Moniky Hvězdové představuje velmi podnětný a angažovaný návrh nové náplně pro dnes nevyužitou budovu Esslerovy továrny v brněnských Obřanech. Autorka se rozhodla vdechnout nový život industriálnímu objektu, který dříve sloužil textilní výrobě, a navrhuje zde centrum zaměřené na recyklaci textilu, doplněné o edukační funkci a ateliéry pro autorskou textilní tvorbu. Vzniká tak inspirativní koncept, který spojuje historickou identitu lokality s environmentálně udržitelným využitím a současnými potřebami i trendy. Práce je založena na rozsáhlém výzkumu tématu textilního odpadu a možností jeho recyklace. Monika přehledně mapuje současnou situaci v oblasti nakládání s textilním odpadem, přináší konkrétní data i přehled technologií a přístupů k jeho recyklaci. Tím poskytuje svému návrhu silné argumentační zázemí. Z hlediska architektonického řešení se návrh vyznačuje promyšlenou prací s kontextem i se strukturou historického objektu. Důležitým prvkem návrhu je také důraz na lokální komunitu. Kromě hlavní budovy jsou rekonstruovány i další části areálu tak, aby sloužily kulturním, komunitním i sportovním aktivitám místních obyvatel. Celkově se jedná o práci, která přináší řadu originálních a relevantních myšlenek. K nejvyššímu hodnocení však práci mírně oslabuje menší přesvědčivost a preciznost v některých částech formulace hlavních myšlenek. Diplomová práce Moniky Hvězdové je důkazem jejího talentu odborné angažovanosti a koncepčního uvažování. Práci doporučuji k obhajobě a navrhuji hodnocení B87.

Posudek oponenta

Kvapilová, Tereza

Koncepční a teoretické zdůvodnění předložené práce Diplomová práce důsledně navazuje na výstupy kolektivního předdiplomového výzkumu, smysluplně naplňuje zadané téma a současně přináší originální řešení vycházející z konkrétní zvolené lokality. Zřejmá je citlivost autorky k geniu loci území – s respektem k historickému kontextu, charakteru místa i kulturním stopám industriální minulosti. Zároveň reflektuje aktuální společenská a lokální témata a snaží se reagovat na současné požadavky na veřejný prostor a kulturní infrastrukturu. Výsledný koncept působí koherentně a smysluplně, byť v některých místech naráží na jistou míru idealizace, která by v reálném kontextu mohla vést k potížím s realizovatelností. Urbanistické řešení Urbanistická koncepce návrhu je bezpochyby jednou z nejsilnějších složek celé práce. Autorka přistupuje k řešenému areálu s pochopením pro měřítko, prostorovou členitost a atmosféru jednotlivých částí, přičemž se jí daří posílit jednotu místa. Byť se na ploše pouhých cca 9000 metrů čtverečních nachází krom nového velkorysého veřejného prostranství také provozy likvidace a zpracování odpadu, výroby, sportovního areálu, plovárny, start-up hubu, dětského hříště, administrativy, přístavu, drobné zemědělské produkce, vzdělávacího institutu, komunitního centra, kulturního střediska, v podstatě malé vodní elektrárny a dvou gastrozařízení, návrh nepůsobí přeplněně. Ostrov není přeplněn – pouze plně využit. Areál se stává celistvým místem, nikoli pouhým shlukem funkcí. Tato syntéza je zvláště cenná. Architektonické řešení Architektonický přístup autorky je střídmý, ale citlivý. Vhodně volí kde je potřeba radikální zásah a kde pouze drobné úpravy. Původní hlavní stavbu přádelny ponechává jako dominantu místa a nové zásahy se snaží vůči nim vymezit s pokorou. Využívá potenciál industriální estetiky bez toho, aby do ní vstupovala rušivě – vlastní architektonický výraz je záměrně upozaděn ve prospěch funkce, kontextu a čitelnosti celku. Nové objekty jsou navrhovány jako jednoduché objemy, vycházející z funkčních požadavků a provozních potřeb. Výsledný výraz je střídmý, neexhibuje, nenarušuje autenticitu areálu, ale vhodně ho doplňuje. Provozní řešení Autorka se věnuje provozní problematice s pochopením pro komplikace, které přináší konverze a adaptace stávajících struktur. Výzvy, limity a problémy které přináší rekonverze stávajících staveb řeší dobře, zároveň ale svým řešením přináší nové (průhledy z kavárny a veřejného prostoru do provozu zpracovny odpadu, symbolické oddělení pronajimatelných “ateliérů”, hluk z provozu z pracovny vůči kavárně), těžko ale říct, zda jsou zvolená dílčí řešení nevhodná nebo pouze radikální. Některé drobné nedostatky či provozní zvláštnosti práce nepostrádá (skleník sice velmi výhodně orientovaný na jižní stranu, nicméně záměrně stíněný popínavými rostlinami). Přes uvedené výhrady působí celkové provozní schéma promyšleně a funkčně, a to i v kontextu vysoké typologické rozmanitosti návrhu. Technicko konstrukční řešení V této oblasti se práce pohybuje spíše v ideové rovině. Autorka navrhuje konstrukční řešení rámcově a opírá se o hypotetický budoucí statický posudek, který by definoval přesné technické parametry rekonverze hlavní budovy. Tento přístup je při daném rozsahu práce akceptovatelný, zejména vzhledem k tomu, že hlavní důraz je kladen na koncept, urbanismus a architektonické vztahy. Pro zvýšení odborné věrohodnosti by však bylo vhodné doplnit odkaz na existující příklady realizovaných rekonstrukcí, kde byly použity podobné principy (např. konverze průmyslových budov s částečnou demontáží konstrukcí, přidáním nových objemů atd.). Tím by bylo možné doložit realizovatelnost zvoleného přístupu a vyhnout se vágnosti, která může v odborné práci působit jako slabina. Formální úroveň Po formální stránce působí práce velmi vyrovnaně. Autorka efektivně kombinuje digitální výkresy a axonometrie s ručními ilustracemi, čímž vytváří prezentaci, která je esteticky jednotná a zároveň výmluvná. Minimalistický styl vizualizace podporuje pochopení hlavních prostorových a koncepčních vztahů a podtrhuje důležitost architektonické atmosféry. Práce je srozumitelná, graficky kultivovaná a její výstup odpovídá očekávané úrovni diplomového projektu.

eVSKP id 167725