ŠUDÁKOVÁ, A. Příprava, charakterizace vrstvených hydrogelových elektrospinovaných materiálů a stanovení jejich transportních charakteristik [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta chemická. 2023.

Posudek vedoucího

Smilek, Jiří

Diplomová práce Bc. Anny Šudákové se zaměřuje na přípravu a následnou charakterizaci vrstevnatých elektrospinovaných materiálů především s ohledem na jejich transportní charakteristiky. Jedná se bezesporu o velmi aktuální a zajímavé téma, které je relevantní pro obor medicínských aplikací. Práce je sepsaná v anglickém jazyce, což z pozice vedoucího oceňuji. Studentka přistupovala k řešení své závěrečné práce s entuziasmem, pravidelně konzultovala své výsledky a/i experimentální problémy se svým vedoucím, stejně jako s konzultantem z CEITEC. Kvalitu zpracování výsledků, stejně jako interpretaci a diskuzi hodnotím stupněm "velmi dobře". Zde bych očekával malinko hlubší diskuzi poměrně zajímavých experimentálních dat, založenou na srovnání získaných výstupů s již publikovanou odbornou literaturou. Celkově lze práci zhodnotit jako poměrně zdařilou, využití difúzních technik pro tyto účely je poměrně inovativní záležitostí. Diplomovou práci Bc. Anny Šudákové hodnotím stupněm "B - velmi dobře" a doporučuji ji k obhajobě.

Posudek oponenta

Kalina, Michal

Diplomová práce Anny Šudákové si dle zadání práce klade za cíl studovat transportní charakteristiky vícevrstvých hydrogelových (elektrospinových) materiálů, které měly být v práci kromě přípravy rovněž charakterizovány pomocí fyzikálně-chemických metod. Tématicky se jedná o zajímavou a aktuální oblast, která spadá do odborného směřování pracoviště. Po pročtení práce musím konstatovat, že název práce a cíl definovaný v zadání byl splněn pouze z části. Studentka studovala transportní charakteristiky ovšem kompozitních vyrstvených materiálů na bázi netkané textilie s obsahem inkorporovaných aditiv (želatina, alginát sodný, chitosan). Biopolymerní aditiva jsou pouze nasáknuta do netkané textilie, o hydrogelu nemůže být řeč. Kromě hydrogelů ovšem rovněž není vysvětleno kam se poděly elektrospinové materiály, definované v názvu práce. Studentka během optimalizace přípravy vrstvených kompozitů (s obsahem 2 až 32 vrstev netkané textilie) zjištuje, že jako nejstabilnější se jeví systém s obsahem želatiny. Ten je následně využit pro studium transportu zvoleného barviva – methylenové modři. V práci je pro tyto účely využita metoda difúzní cely a je rovněž sledováno uvolňování barviva do vody. Anna Šudáková svou diplomovou práci v rozsahu 73 stran dle formálních zvyklostí správně rozdělila na na jednotlivé dílčí kapitoly (teorie – 19 str., rešerše současného stavu – 10 str., experimentální část – 10 str., výsledky a diskuze – 15 str., závěr – 2 str.). Ovšem seřazení jednotlivých kapitol v teoretické části je nelogické (hydrogely–>difúze–>biopolymery–>transportní procesy–>methylenová modř–>drug release), část teoretických informací evidentně chybí (vrstvené materiály, difúzní model pro popis experimentů v kapitole 5.3) nebo jsou vzhledem k realizovaným experimentům v práci nadbytečné (hydrogely). Studentka ve své diplomové práci využívá a formálně správně dle ČSN ISO-690 cituje celkem 78 zdrojů odborné literatury, což je na danou úroveň závěrečné práce vyšší číslo a svědčí to o její dobré práci s literaturou. Z formálního hlediska musím ocenit fakt, že studentka píše závěrečnou práci v angličtině. Práce je navzdory výše zmíněným problémům psaná dobrou a čtivou formou bez výrazných jazykových nedostatků nebo zásadních překlepů. Z pohledu typografie je práce až na drobné detaily (rovnice 1.4 a 1.14 jsou totožné; zkratky vysvětlovat při prvním použití; Figure 37–39 na osách použít násobné jednotky) rovněž v pořádku. V experimentální části práce studentka prezentuje poměrně dobrým způsobem první část experimentů, zabývajících se přípravou vrstvených materiálů a studia jejich stability. Zde ocenují viskozitní měření jako metodu pro posouzení uvolňování biopolymerů z připravených vrstev na zakladě kalibrace na známé koncentrace použitých biopolymerů ve vodném roztoku. Doporučoval bych ovšem pro regresi získaných dat (Figure 21-23) použít jiný než lineární model. Rovněž by bylo zajímavé srovnání s nějakou konvenční metodou např. turbidimetrii. Studentka následně u vybraných vrstvených materiálů studuje transport methylenové modři. Zde musím vytknout nevhodně zvolené koncentrační rozmezí barviva při kalibraci (nejvyšší koncentrace roztoků mají absorbance téměř 4.5!, což se projevuje i v kalibrační závislosti). Zárověn si nejsem jistý, jestli je transport ovlivněn pouze počtem vrstev v kompozitu nebo tam hraje roli i použitá želatina (k tomu by bylo dobré využít srovnávací pokus bez přídavku aditiva (želatiny)). V experimentální části také postrádám popis zpracování dat z difúzních experimentů sloužící pro výpočet efektivních difúzních koeficientů. Zejména v případě studia uvolňování barviva z vrstveného kompozitu do vody dle mého názoru naprosto chybí popis použitého difúzního modelu a definice podmínek použití daného modelu. Navzdory výše uvedeným nedostatkům práce studentky Anny Šudákové představuje zajímavý směr, který může obohatit navazující výzkum biokoloidní skupiny v oblasti nosičových systémů s řízeným uvolňováním aktivní látky. Diplomovou práci lze doporučit k obhajobě a navrhuji ji ohodnotit stupněm „dobře“ (C).

eVSKP id 148075