JANSOVÁ, A. Podzemní kultura – adaptace starého pivovaru v Litovli [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. 2023.
2. Měřítko města Volba přítomnosti krajiny v obnoveném místě určuje jeho polohu „za hradbami“, tj. otočenou k vodě, krajině, přírodě. Alžběta zde logicky nehledá nové spojení s městem, které se i tak odehrává z okruhu promenády, vinoucí se, díky dokončení navrženými úpravami, kolem celého historického jádra a ramen řeky Moravy. Pokládá novou vrstvu místa, založenou na vztahu ke krajině i k městu. 3. Měřítko místa Nová organizace místa vychází ze stop minulosti. Klenuté sklepy s nástavbou, vepsanou do původních objemů, jsou centrem činností. Nový prvek centra, amfiteátr s pobytovým schodištěm, je vepsán do otisku někdejších zahloubených skladů a stává se prodloužením prostoru dvora k vodě. Tím jasně potvrzuje novou prostorovou dimenzi místa a jeho otočení k přírodě. Dřevěná věž dominuje místu a dává mu novou identitu. Je prvkem orientace v měřítku města. Je však dost vysoká a co z ní vidím? Každopádně autorka výborně cítí její roli a s jemností jí dává neukončený charakter – vztyčení k nebi – otočení ke světlu v měřítku kosmu. 4. Měřítko funkcí, vztahů, historie Postoj ke zděděnému slepenci vrstev je v rámci konceptu brán jako zachování, ubírání, vymazání a jejich nové tvoření z vepsaného potenciálu. Sklepy jsou brány jako shluk prostorů silné identity, s minimálními zásahy; výjimkou je naopak nově převýšený prostor s prosklenou střechou. Uzavřený svět kleneb a tíže se přeci jen otevírá ke světlu. Nová nástavba je lehká, otevřená, s možností členění. Je škoda, že prostorová návaznost, tj. otevření fasády, na centrální prostor dvora chybí. Jednotlivé programy centra jsou logicky organizovány ve dvou podlažích – světech, stejně jako dimenze a umístění vstupů. Amfiteátr je dominantním prvkem nových venkovních prostorů, od místa kulturních akcí, až po neformální hry mladších generací v prostoru scény. Na druhou stranu sestupují stupně až do vody, aby tak nasměřovaly prostor k elementu řeky. Tento nový prostorový proud je pak potvrzen pobytovým mostem – uvízlou krou, napojující areál na předměstskou krajinu. Věž je prvek a symbol nové identity místa ve vzestupném měřítku místa, města, krajiny, kosmu. K názvu „Mezi nebem a zemí“ je pak těžko co dodat. Průběh práce byl velmi různorodý, od zdlouhavé první půle a širokého promýšlení, přes postupné logické kroky v konceptu, až po bezproblémový a plodný závěr, který ale v některých aspektech zůstává nedokončen. Je to záměrně – konceptuální polohou práce nebo liknavostí? Texty a grafika jsou vedeny se správnou organizací a vyjádřením prvních úvah a konceptu, až k přípravě na (budoucí) architektonický projekt. Výrazná a originální rozhodnutí mohla být prezentována silněji. Celkové hodnocení bakalářské práce: Předloženou bakalářskou práci doporučuji k obhajobě a navrhuji hodnocení A 90. Otázky k obhajobě a připomínky bakalářské práci: Slovní hodnocení práce: Neotřelý, konceptuálně laděný, projekt místa bere v úvahu, nejen to, co zdědil, ale využívá i skryté stopy někdejšího pivovaru a vzpomínek na všeobjímající Přírodu. Nabídka otevření k řece je silná; ještě více navržená věž, která se dívá do krajin („vnitřních i vnějších“). Otázky a náměty k obhajobě: Co je to Pomoraví a co jsou Hanácké Benátky? Co by bylo tvým dalším krokem?
| Kritérium | Známka | Body | Slovní hodnocení |
|---|---|---|---|
| Přístup studenta ke zpracování | A | Téma se v prvních úvahách autorky rychle rozšiřuje, jak v pohledu na přírodu, tak do hloubky historie. Ve všeobecném pohledu vidí rozdílnost mezi přírodou, s vrstvami nanášenými na sebe, a vrstvami vytvořenými člověkem, které expandují. Téma Litovle pro ni vyvolává hledání odpovědi na potenciál historických vrstev na místě bývalého pivovaru, k jeho novému vývoji, coby ohnisku kultury a vzdělání. Svou úvahu vidí správně v logice budoucnosti, formulované rozhodnutími dneška, které se opírají o základy včerejška. Zde je dán rámec jejího přístupu, konceptu a vývoje projektu. Přítomnost přírody se pro ni ve městě neztrácí, kdy Litovel vnímá jako setkání historie a přírody, zde reprezentované řekou v měřítku Pomoraví. Navržená věž v těžišti obnoveného místa ukotvuje ohnisko kultury a je symbolem tohoto setkání s pohledem na blízké město i širší krajinu. Stává se artikulací mezi Litovlí a Pomoravím. Postoj autorky dobře vyjadřuje věta: „…celým návrhem bych chtěla respektovat vrstvy místa, krajiny i času neboli genius loci“. |
Alžběta Jansová uvádí svůj návrh pojmenováním a odkrýváním vrstev, které se postupně usazovaly a vrstvily nejenom v místě pivovaru, ale i v širším kontextu sahajícím až do podstaty krajinných a přírodních vrstev. Uchopení zadání tímto způsobem je sympatickým a vlastně chvályhodným krokem. Bohužel širší kontextuální úvaha a detailní měřítko působí spíše jako dva oddělené celky. Nepovedlo se jí svůj pohled přesvědčivě propsat v detailu řešeného území. Práce obsahuje řadu nedořešených a nahodilých tahů, zasloužila by si větší míru dopracovanosti. Adaptace pivovarského dvora se pak koncepčně jeví vcelku rozpačitě. Z předloženého paré je koncepce těžko čitelná a vyžaduje velkou dávku imaginace čtenáře. Alžbětina práce mě nicméně stále nutí přemýšlet nad tím, nakolik je široká kontextuální úvaha opodstatněná vzhledem k zadání bakalářské práce a jaký bude mít význam pro samotné místo. Nakonec jsem ale přistoupila na její hru.
| Kritérium | Známka | Body | Slovní hodnocení |
|---|---|---|---|
| Urbanistické řešení | C | Autorka dotváří modrozelený prstenec kolem centra, jehož význam je v okolí pivovaru potlačen. Tento krok je přirozeně doprovozen dokončením okružní pěší promenády a odsunutím dopravy. S jasným názorem se vypořádává zpočátku i vůči hradební zdi, kdy se dvůr otevírá směrem k řece a centrum zůstává pomyslně uvnitř hradeb. Zvolené umístění hmoty bytového domu však tuto myšlenku částečně popírá. Dotvoření bloku liniovou stavbou je logickým krokem, nepřesvědčivá je ale velká míra průchodnosti do soukromého vnitrobloku a nejasný vztah vůči amfiteátru. Parkovací stání před domem jej odřezává od promenády a řeky na úkor aut. Oslabuje se tak i koncept prstence a vrstev přírody. Není řešena náhrada parkování současných garáží. Hlavní dvůr je veřejným zálivem, kam se má vlévat život z promenády. Kompozičně mění autorka situaci bouráním objektů A, B, které jsou ve špatném technickém stavu. Ponechává pouze obvodovou stěnu navazující na hradbu a využívá zahloubení po objektu pro velkorysý otevřený amfiteátr. Amfiteátru po dlouhém přemýšlení rozumím jako otevřené náruči přírodě, krajině, městu, lidem a nebi. Nově vzniklá situace a proporce dvora ale zůstává otázkou, zdali se veřejný prostor příliš nerozpije v neurčitosti a nestane se nakonec nevyužitým. Ústředním motivem je novostavba věže – ochránce dvora a vznikající kultury. Škoda, že autorka nebyla ve výšce věže odvážnější. Domnívám se, že by se pak věž stala hledaným symbolickým a nezávislým propojením vrstev, o kterém autorka mluví. Měla by pak i větší sílu regulovat veřejný prostor dvoru. Konceptuálně ani provozně pro mě není urbanistické řešení úplně přesvědčivé. | |
| Provozní řešení | C | Organizace hlavních vstupů do kulturního centra a návaznost vůči dvoru se jeví logicky, vstup na amfiteátr ze dvora pokulhává. Bylo by dobré nastínit provoz a zázemí amfiteátru, ukázat celkově využitelnost a zabydlenost vzniklého veřejného prostoru. Vymizely by nejspíš moje pochyby. Zmiňovaná vyhlídka a výhled z věže do široké krajiny je hezká idea, při zvolené výšce se obávám, že kýženého výhledu nedocílí. Výhledy poskytne spíše radniční nebo kostelní věž. Je věž především symbolická? Provozní řešení centra kultury je kompromisem mezi zvolenými funkcemi a limitem, které dávají prostory sklepů. S dílčími provozy se dalo vypořádat lépe. Umístění kavárny v podzemním podlaží, i přes nebo právě kvůli monumentalitě převýšeného prostoru, nepůsobí přívětivě. Nalezení vhodných funkcí je vždy ve studentských projektech obtížné, ale zasloužily by lepší rozvahu. Z analýz navíc plyne, že kavárna s podobným doprovodným uměleckým zaměřením je nedaleko. Patro nástavby má být pravděpodobně dispozičně variabilní, při nakresleném provozu však působí naddimenzovaně a nevyužitě. Spojení coworkingu, vzdělávání a dětského koutku v otevřené dispozici se nejeví jako šťastná kombinace. V nástavbě chybí alespoň malé technické zázemí nebo sklad. | |
| Technicko konstrukční řešení | B | Z prezentovaných materiálů se stavební řešení dá považovat za realizovatelné. Spodní stavba je řešená jako rekonstrukce stávajících sklepů, kde je navržená nová konstrukce podlahy s provětrávanou mezerou. Horní stavba je řešena jako dřevostavba. Jde o jednoduché a nekonfliktní řešení. | |
| Architektonické řešení | D | Práci schází přesvědčivé detailnější dopracování dílčích částí. Chybí mi větší hravost, experiment, důmyslnější práce s materiály, barevností a atmosférou. Vše působí velice schematicky. Postrádám vývoj procesu podoby věže, očekávala bych výtvarnější pojetí, pomohly by pracovní modely. Autorka cituje půdorysnou stopu výtahové šachty, věž působí poněkud těžkopádně a vyvolává pocit nedobytné bašty. Stejně tak chybí proces a ověření podoby nové nástavby, která cituje hmotu současného stavu, ačkoliv autorka nástavbu popisuje jako vrstvu budoucnosti. Je pro autorku současná podoba/vrstva natolik hodnotná, že ji přebírá? Chybí názor na povrchovou úpravu a charakter veřejných prostor. Reakce na přítomnost vody pobytovými schody a molem je logické, působí ale nepromyšleně a formálně. | |
| Formální úroveň | D | Práce je obsáhlá zejména ve společné analytické části, která ale působí nadbytečně a vyznění práce neprospívá. Některé závěry jsou v rozporu s konceptem např. „Kultura Litovle je tedy podstatně rozvinutá ve všech oblastech, je třeba však podpořit její využívání i za špatného a chladného počasí…“. Sjednotila bych citační styl, pečlivěji bych označila a ocitovala analytickou část, že byla čerpána z kolektivní práce. Graficky je práce celkově na standardní úrovni, má své silné a slabé stránky. Úvodní poetické koláže jednotlivých vrstev ilustrují dobře širší kontextuální uvažování. Bohužel samotná prezentace návrhu je vzhledem k povaze rekonstrukce a konceptu slabá, neúplná a nedokáže projekt dobře prezentovat. Ve výkresech chybí přinejmenším odlišení stávajících a nových konstrukcí. Koláže ilustrující atmosféru místa jsou příliš ploché, očekávala bych v nich nánosy všech vrstev. Působí pochmurným dojmem a absentují ducha místa. |
eVSKP id 151451