HOLEC, T. Plánovaný experiment [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta strojního inženýrství. 2016.

Posudek vedoucího

Bednář, Josef

Pokud mám hodnotit závěrečnou práci jako vedoucí práce, musí se v tomto hodnocení projevit i přístup studenta a zde je třeba konstatovat, že Bc. Holec byl ideální student. K řešené problematice přistupoval samostatně a zodpovědně. Přestože pod mým vedením na práci pracoval poloviční čas co jeho spolužáci (téma si vybral v polovině ZS 5. ročníku), vytvořil 120 stran kvalitního kompaktního textu, který by mohl sloužit jako učebnice plánovaného experimentu. Oceňuji především kapitolu 5, kde student zpracovával samostatně a naprosto korektně data z reálného technického problému (23 stran). Samotná práce svým rozsahem i kvalitou přesahuje standardní diplomové práce, je zpracována pečlivě a vyváženě a i po formální stránce je výborná.

Posudek oponenta

Popela, Pavel

Předložená diplomová práce se zabývá problematikou plánování experimentu a jeho propracovanou aplikací na řešený reálný problém. Diplomant splnil požadavky zadání práce. Autor rozsáhlostí předložené práce (120 stran) a jistým, pro něj pověstným, váháním při řešení otázky, jak si správně vybrat další postup v tématu diplomové práce, téměř ohrozil mé vysoce kladné hodnocení. Naštěstí jsem sebekriticky uznal negativní vliv jeho předchozího školitele (mojí osoby) před jeho změnou a před související výměnou tématu práce a nenechal jsem se tímto ovlivnit. Rozhodl jsem se ale, že své pocity úměrně promítnu do délky zpracovávaného posudku a počtu položených otázek. Autor názorně přibližuje téma práce v podrobném abstraktu a přehledném úvodu (kapitola 1). Vhodně využil i cizojazyčnou literaturu k neuvěřitelně podrobnému, pečlivě zpracovanému, ale přesto čtivému, úvodu do teorie pravděpodobnosti a matematické statistiky v kapitole 2. Přes veškerou snahu „o postižení všeho“ musel některá témata krátit, např. překvapivě v lineární regresi téměř nezmiňuje nelineární (např. polynomiální) regresní funkce, tak časté a užitečné ve strojírenství. Kapitola 3 postupně uvádí čtenáře do problematiky plánování experimentu, základní motivace je pak jasně podána v dílčí kapitole 3.6. Typy návrhů experimentu podrobně uvádí kapitola 4, kterou autor ilustruje názornými příklady vypočítanými v Minitabu. V kapitole 5 prokázal autor výbornou orientaci v nastudované problematice realizací výpočtů pro reálná data. Popis procesu (viz 5.1) je následován volbou experimentu (viz 5.2) a vlastní realizací experimentu (viz 5.3), ve které autor podrobně uvádí jednotlivé výsledky, interpretuje je a bohatě ilustruje názornými grafy. Další vysvětlující grafy lze nalézt v přílohách za závěrem a přehledem použité literatury. Práce obsahuje minimum překlepů (např. tučné indexy na str. 28, zkratka DoE na str. 40, dále zkratka Doe místo DOE v názvu kapitoly 3 mate angličtiny znalé čtenáře – viz odkaz na osoby neznámé identity v hollywoodských filmech) a některé formulační nepřesnosti (viz slovo „platí“ v definici 2.9; ne zcela přesné použití kvantifikátoru v definici 2.6 A1 a 2.17 c); intuitivní použití značení ve větě 2.15; skloněné fonty u textů ve vzorcích viz (2.17)). Nedostatečné zarovnání pravých okrajů textu a někdy příliš krátké odstavce (viz např. 2.2.1) tříští jinde příznivý dojem z formátování textu. Přes tyto drobné připomínky předloženou diplomovou práci hodnotím jako výbornou a doporučuji ji k obhajobě.

eVSKP id 92799