ŠLANCAR, M. Potlačení driftu signálu EKG s využitím empirického rozkladu [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2017.
Autor prostudoval metodu empirického rozkladu (EMD) signálu a seznámil se s možnostmi jejího použití pro filtraci signálů EKG. Pomocí převzatých funkcí pro realizaci EMD a EEMD realizoval algoritmy pro potlačení driftu signálu EKG a testoval je na 1500 svodech umělých signálů knihovny CSE, které byly periodické a bez driftu. Experimenty prováděl s několika modely umělého driftu. Pro testování filtrace použil jak metodu EMD, tak i variantu EEMD a získané výsledky porovnal s filtrací realizovanou různými typy lineárních horních propustí s různými mezními frekvencemi a útlumy na nich. Porovnání výsledků shrnul v mnoha přehledných tabulkách. Během řešení projektu byl autor velmi aktivní, o výsledcích práce jsem byl průběžně informován. K textu lze mít některé menší výhrady, např. nepřesné blokové schéma na str.38 nebo chybějící vyjádření o spolehlivosti realizovaného detektoru komplexů QRS. Všechny algoritmy, které autor navrhl a realizoval, jsou funkční. Konstatuji, že zadání Diplomové práce autor splnil.
Hlavním cílem předložené diplomové práce je zhodnotit možnosti využití metody empirického rozkladu signálu (EMD) pro potlačení nízkofrekvenčního rušení v signálech EKG. K testování této hypotézy student využil srovnání výsledků běžně využívaných filtračních metod s metodou EMD a pro hodnocení zvolil především dosaženého zlepšení SNR po filtraci a dalších statistických prostředků. Pro testování bylo využito uměle vytvořených signálů ze standardní databáze CSE a několik typů umělého nízkofrekvenčního rušení. Nutno podotknout, že se studentovi po řadě testů podařilo objektivně zhodnotit, že obě navržené varianty filtrace s EMD rozkladem nedosahují lepší účinnosti při potlačení driftu než metody stávající. Vzhledem k přechodovým jevům při filtraci EMD metodou a nízkofrekvenčnímu charakteru rušení není příliš vhodné testování metod na krátkých (10s) signálech, jak autor sám uvádí. Charakter umělých EKG, tvořených opakováním stejného R-R intervalu, by však umožňoval vytvoření signálu libovolně dlouhého a poskytnul výsledky nezatížené touto chybou. Další výtky k odborné stránce práce nejsou tolik závažné. Na obrázcích 13 až 19 neodpovídají základní kmitočet EKG ani frekvence driftů (0,25 a 0,5 Hz) vyneseným spektrálním čarám. Blokové schéma na obrázku 27 není ve shodě s EMD metodou a chybí např. odkaz na používanou CSE databázi. Po formální stránce je práce na dobré úrovni, neobvyklé a nelogické mi přijde pouze členění kapitol, díky kterému se závěr vešel až do kapitoly číslo 16. I přes moje výtky považuji uvedenou studii za zajímavou a práci za kvalitní.
eVSKP id 102380