HURBANIČ, J. Osvětlovací systémy zaměřené na zlepšení kognitivních funkcí [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2020.
Student Bc. Jakub Hurbanič se ve své práci zabývá světelnou technikou z pohledu vlivu na tzv. kognitivní funkce člověka. Tyto funkce se týkají vyšších zrakových center a ukazuje se, že správné spektrální složení světla a jeho správné denní, popř. roční dávkování může více či méně tyto funkce ovlivnit. V důsledku toho je pak možné zlepšit např. schopnosti učit se, zapamatovat si určité informace apod. Z hlediska přístup k řešení práce student pracoval poměrně systematicky a pravidelně se účastnil setkání, která byla realizována převážně online elektronicky. Na setkáních prezentoval dílčí řešení práce. Vlastní přínos práce je více rešeršní než experimentální a částečně je tento fakt ovlivněn karanténními opatřeními, kdy nebylo možné pracovat v laboratoři a nebo získat potřebné technologie pro měření. Velká část práce se také věnuje spíše obecným fotobiologickým aspektům světla a zaměření na kognitivní funkce světla je soustředěno pouze do několika málo částí, které jsou navíc citací jiných výzkumů. Jako nejvýznamnější přínos tedy vidím návrh testovací metody a její podrobný rozbor včetně postupu měření, který by se dal použít v budoucnu pro ověření funkcí vybrané osvětlovací soustavy nebo světelných zdrojů. Vzhledem k omezení výuky v tomto roce bylo přistoupeno k redukci cílů diplomové práce a tyto cíle student splnil. Student jevil o téma osobní zájem, přicházel s návrhy na řešení, odpovídal na požadavky vedoucího. Celkově lze hodnotit jeho aktivitu během semestru za dobrou. Na základě těchto skutečností doporučuji práci Jakuba Hurbaniče k obhajobě u státní závěrečné zkoušky.
Práce Bc. Jakuba Hurbaniče je rešeršní a teoretická, a zabývá se vlivem světla na kognitivní výkon člověka. Autor nejprve poskytuje vcelku vyčerpávající shrnutí informací o fyziologických účincích světelného signálu na organismus, popisuje existující systémy pro-kognitivního osvětlení a v poslední části detailně rozebírá metodiku testování pro-kognitivního osvětlení. Práce je obsáhlá, velmi pěkně napsaná, čtivá a velmi informativní. Škoda, že autor nevěnoval větší pozornost drobným formálním zásadám typu tečky za větou, která obvykle následuje až po citaci, či odkazům na obrázky v textu. Vypracovaná metodika testování pro-kognitivních světel je v podstatě správná a může být použita pro vlastní výzkum. Doporučila bych jen věnovat ještě pozornost době testování a dodržovat stejný testovací čas pro každou skupinu. Vhodné by bylo také otestovat účastníky testem chronotypů a vybrat pouze neutrální chronotyp. Vyhraněný chronotyp může zbytečně zvýšit rozptyl výsledků díky posunuté fázi cirkadiánního rytmu v míře bdělosti a pozornosti. Zásadní výhrady mám pouze k citacím. Autor v seznamu literatury cituje bakalářské práce a dokonce Wikipedii, tedy nerecenzované literární zdroje, či popularizační články. Riziko zanesení faktických chyb do vlastního textu z těchto zdrojů je obrovské. Naopak - zcela nepochopitelně - v textu rozebírá důležité práce významných laboratoří, které v seznamu literatury vůbec nejsou. Domnívám se, že citace prací popisovaných na stránkách 29-32, konkrétně: Czeisler et al., 1986; Okamota a Nakagawa, 2016; Noguchi a Sakaguchi, 1999; Cajochen et al., 2005; Smolders et al., 2012; McIntyre et al., 1989 by měly být doplněny do práce formou errata. Závěrem: i přes kritizované nedostatky, práce je velmi pěkná a dokazuje velmi dobrý vhled autora do problematiky působení světla na člověka. Díky nevhodným citačním zdrojům se zde objevují některé drobné nepřesnosti, nicméně struktura práce, skládání odstavců a kapitol, a závěrečná metodická část práce ukazuje, že autor dokáže přemýšlet v biologické rovině a integrovat poznatky dvou náročných vědních oborů do kvalitního textu.
eVSKP id 127230