KLUBUS, J. Elektronické filtrační obvody s obecnými kmitočtovými charakteristikami [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2020.
Prezentační úroveň technické zprávy je na poměrně dobré úrovni, rozsah je v pořádku. Výsledky lze uplatnit při realizaci filtrů s obecnými přenosovými charakteristikami. Vytknul bych jistou nevyváženost práce, např. v kap. 1.5.3 je nepřiměřené množství nekaskádních struktur, jejichž rozdíly nejsou nijak zhodnoceny a není ani uvedena vhodnost jejich využití v praktické části. Ukázky metody č. 1 v kap. 2.1 neodpovídají smyslu práce, tedy vyjít z požadované charakteristiky a poté navrhnout její realizaci pomocí kombinace filtrů. Ukázky metody č. 2 a 3 již toto splňují, avšak je zde již vždy jen jedna ukázka oproti 13 ukázkám metody 1 - opět nevyváženost. Některé jevy zde nebyly dostatečně vysvětleny, např. vliv fázových charakteristik dílčích filtrů při sčítání jejich výstupů způsobující překmity modulových charakteristik. Student mohl projevit více vlastní invence. Mnohé pasáže jsou jen s malými změnami převzaty z literatury nebo z komunikace s vedoucím bez dalšího rozpracování s ohledem na využití v práci. Řízení pomocí vhodných aktivních prvků nebylo dostatečně aplikováno v obvodech a prověřeno simulací. Formálně a jazykově je práce v pořádku. Student práci dostatečně konzultoval.
Diplomant měl sice podle zadání prozkoumat základní vlastnosti filtrů a jejich využití pro realizaci obecnější kmitočtové charakteristiky, ale také měl zkoumat speciální konfigurace, jako jsou ekvalizéry či struktury umožňující nastavit obecnou kmitočtovou charakteristiku. Prvního elementárního úkolu se diplomant zhostil až nadmíru. Bohužel o ekvalizérech, které se řeší většinou jiným způsobem, než spojováním filtrů, které diplomant uvádí v práci, jsem nenašel téměř nic. Možnosti elektronického nastavování kmitočtové charakteristiky je také jen uvedeno v náznacích. Přitom bych očekával, že výstupem diplomové práce bude nějaký obvod, který by uměl pomocí elektronického ovládání obvodových prvků, nikoliv tedy mechanického nastavení, nastavovat kmitočtovou charakteristiku. I když je v seznamu literatury uvedeno několik publikací, diplomant se ve většině případů opírá o tvrzení uvedená v publikaci [8]. Přitom si mohl či měl informace ověřit z více zdrojů. Např. tvrzení uvedené ve zmíněné publikaci, že pokud se použije kaskádní syntéza aktivních filtrů 1. a 2. řádu, bude citlivost výsledného filtru na toleranci obvodových prvků vysoká, je nesprávné. Filtry vyšších řádů se realizují kaskádním spojením filtrů nižšího řádu právě proto, aby se snížila citlivost celé sestavy filtru. V kap. 2.1.1 jsou uvedeny kmitočtové charakteristiky získané simulací a tyto charakteristiky jsou pak znovu uvedeny v kap. 2.4.1 doplněné o obvody, které byly pro simulaci použity. Proto považuji 10 stran textu kap. 2.1.1 za zbytečné. V kap. 2.3.2 je uvedeno, že aktivní filtry využívají náhradu cívky pomocí dvojpólu s aktivním prvkem a dvou rezistorů a dvou kapacitorů, nebo po transformaci filtru se nahradí dvojný kapacitor obdobným způsobem. Tento způsob se však u většiny aktivních filtrů neužívá a ani diplomant tento způsob ve své práci nevyužil. Toto řešení se právě užívá speciálně u ekvalizérů, ale to diplomant ve své práci bohužel nerozvíjí. Práci hodnotím na pomezí inženýrského řešení a jedině doufám, že nedokonalost zpracování byla způsobena nemožností průběžných konzultací diplomanta po uzavření vysokých škol v době pandemie Covid 19.
eVSKP id 126064