VLČEK, J. Automatické vyhodnocování spektra slunečního záření [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2015.
Diplomant pan Vlček splnil zadání práce bezezbytku, pracoval velice samostatně, pravidelně práce konzultoval a dobře využíval literární prameny. Vycházel z normy IEC 60904-9 ed.2(2007) a dostupných poznatků. Provedl kalibraci spektrometru, vytvořil vhodný software pro načtení spektra ze spektrometru . Vzniklé řešení umožnňuje i funkci interpolace, výpočty a vyhodnocení získaných spekter různých zdrojů světla. Dále proměřil různé zdroje světla i slunečního záření v průběhu dne. Celý postup řešení je přínosný výsledky jsou logické. Závěry práce jsou akceptovatelné a dají se dobře využít v praxi. Doporučuuji práci k obhajobě.
Student Bc. Josef Vlček se ve své práci zabývá tvorbou software pro analýzu slunečního spektra vzhledem ke stanovení spektrální shody se spektrem AM1,5 definovaným v příslušné normě IEC 60904-9. Teoretická část práce zahrnuje popis slunečního záření a jeho využitelnost pro solární systémy. Dále byla stručně objasněna norma IEC 60904-9, podle které lze rozdělit solární simulátory do tříd. V další části práce byly popsány parametry a vlastnosti použitých zdrojů světla, u kterých byla měřena spektra. Dále byl vysvětlen princip činnosti použitého spektrometru. V praktické části byla změřena reálná světelná spektra sluneční i spektra několika dalších světelných zdrojů spektrometrem Horiba VS140. U těchto spekter byla stanovena shoda se spekterem AM 1,5 pomocí vytvořeného softwaru. Práce je psána přehledně a je na velmi dobré úrovni. Obsahuje jen několik málo překlepů, jako např. teplý odpor na str. 21, odpořování na str. 27 nebo solární smilátor na str. 48. Jen škoda, že použitý spektrometr měřil spektra jen do vlnové délky 854 nm. To znemožnilo přesnější určení spektrální shody, kdy interval mezi 800-900 nm se musel dopočítávat extrapolací (str. 40) a v oblasti nad 900 nm nebylo možno tuto shodu zjistit vůbec. Na str. 45-47 není uvedena intenzita záření u měřených slunečních spekter. Je zde navíc uvedeno, že byla měřena spektra difúzního slunečního záření. To by znamenalo, že v průběhu měření byla zatažená obloha, což neodpovídá tvrzení, že obloha nebyla celý den jasná a počasí se v průběhu dne měnilo. To naznačuje, že minimálně v některých měřeních byla přítomna také složka přímého slunečního záření. Předložená práce splňuje požadavky kladené na diplomovou práci a práci doporučuji k obhajobě.
eVSKP id 85744